Laskavá autorita rodiče dopřává dětem pocit opory a bezpodmínečné lásky zároveň

Mapa laskavé a důsledné výchovy
Důsledná výchova neznamená výchova bez lásky.

Vůbec empatická výchova je výchova laskavou autoritou. Která vnímá potřeby dětí jako je kontakt, soustředěná pozornost, porozumění, sounáležitosti s rodinou a za žádných okolností je neomezuje. Také vnímá vývojové mezníky a zohledňuje je. Jako je například období vzdoru, puberta.  Je to výchova, která netlačí, vede, ale v určitých situacích nepovolí. A v těchto situacích vnímá, jak se dítě cítí a emoce respektuje a snaží se je kultivovat. Protože i ve vyjadřování emocí jsou určité meze. Ale dítě je zatím nezná a je emocemi ovládáno. Výchova má za úkol vedením a nápodobou naučit dítě, jak emoce zvládnout a nebýt v jejich vleku.

 

Laskavá, přirozená autorita

Možná si vzpomenete na pár lidí z okolí, kterých jste si přirozeně vážili. Co řekli, brali jste, ač někdy kriticky, ale brali. Ale ne, protože to řekla autorita, odborník, člověk výše postavený, ale člověk, který většinou říká pravdu, můžete mu důvěřovat. Je férový, nelakuje, a řekne věci na rovinu. A to samé cítíte, že můžete v jeho přítomnosti i vy.  Necítili jste se koučováni, když po vás konkrétní člověk něco chtěl, nebyl problém poslechnout jeho přání, jím dávané mantinely přijmout. Jasně jste věděli, že pokud nebudete v mezích, bude následovat konkrétní logický důsledek, anebo domluvená sankce. Pravidlo, zásada, o které se nesmlouvá, něco, co dodržují ostatní a on také.

 

Autorita z pozice moci

Ale častěji nám v hlavě utkví autorita z pozice moci. Znáte takovou? Máte strach neposlechnout, pravidla nejsou vnímána jako širší kontext, v němž všichni zúčastnění žijí a které musí také všichni dodržovat.  Autorita zvýší hlas, ale vy nemůžete, autorita vás úkoluje, ale vy nemůžete, anebo se bojíte říci své negativní stanovisko. Můžete mít pocit, že nemůžete říci své negativní stanovisko, projevit svůj vztek? Nemáte jistotu, jak to ten druhý vezme.  Emoce ve vztahu s autoritou musíte tutlat a ventilovat je popřípadě někde jinde. Taková autorita z pozice moci může vyvolávat strach.  Kontakt s ní je povinností, ne příjemným zážitkem.  Můžete mít trému, být nejistí. Nemusíte s ní souhlasit a nemusíte jí ani věřit. Ale respektovat jí musíte.  Máte pocit, že Vás peskuje, někam tlačí. Její slova poslouchat víceméně musíte z pozice, kterou zaujímá. Dokonce máte pocit, že tam nemá co dělat.  Tak tento člověk není přirozená autorita.

 

Důsledek autoritativní výchovy na současné rodiče

To že jsme vyrůstali pod autoritou z pozice moci, v nás často vyvolá odpor, nesouhlas s pravidly, vůbec důsledná výchova je pro nás synonymum něčeho nepříjemného, co bychom neradi dětem dopřávali.

 

Vnímáte rozdíl mezi přirozenou, laskavou autoritou a autoritou z pozice moci?

Vy můžete dát dítěti lásku, naplňovat jeho potřeby kontaktu, rytmu a sounáležitosti i v situacích konfliktu, kdy je těžké rozvíjet lásku bez podmínek, která je vlastně základem laskavé autority. Když se dítě chová nevhodně, lze mu i tak naplňovat jeho potřeby ale současně se i nadále stát na svém stanovisku.  Některé děti si plně uvědomují, že udělali něco špatně, ale potřebují se ujistit o vaší lásce, jestli i tak je máte rádi. A tak se chtějí potulit. Vlastně kontakt je základní a nejvíce jasnou cestičkou lásky malých dětí.  Ano je Ano a Ne je Ne. Co řeknete, to platí. A situací, kdy by jste měli být opravdu jasní a čitelní nemusí být mnoho. Ale ty zásadní, které vnímáte pro výchovu, a rozvoj dítěte jako důležité. Jsou to ty situace, které souvisí s uplatňováním vašeho životního stylu anebo vnitřních postojů, tam vedete děti tou cestou, kterou jste si prošlapali sami a tady je udržení pravidel jednodušší.

 

Svoboda a volnost pro děti

A přeci nemohu omezovat jejich svobodu. Vychovám ze své dcery svobodnou bytost. Super přesvědčení, ale cesta k němu slepá. To že dítěti dáme volnost, svobodu v rozhodování, je často vrháme do nejistotou, do chaosu a ony musí chtě nechtě přebírat otěže, aby se moly spolehnout na očekávané. Tak si to očekávané musí nadiktovat. Opravdovou svobodu malému dítěti dáte tak, že vnímáte jeho kompetence, nastavíte řád a jasná pravidla soužití. A ono se v jejich mezích může volně a bezpečně pohybovat.  Malé děti potřebují vedení a postupem času je z vedení doprovázení a pak už uvolnění do světa s plnou důvěrou a oporou v zádech.

 

 

Ale jak být dítěti takovou to laskavou autoritou?
  • Vnímat potřeby dítěte a naplňovat je, jak vám cit a intuice velí.
  • Naplňovat potřebu přijetí, lásky a sounáležitosti i přes to, že se vzteká, něco si vynucuje. Někdy si právě děti vynucují a zlobí právě proto, že chtějí potvrdit, že i tak je máte rádi. Testují hranice a testují rodičovskou lásku její stálost.
  • Vnímat svůj vztek, svého krokodýla, který má tendenci se od potřeb lásky a sounáležitosti v danou chvíli odvrátit, a dělat uraženého. Takto, když jsem byla v konfliktu se svou dcerou, měla jsem vztek, zapomněla jsem ji vnímat jako malou holčičku, která svých chováním na něco poukazuje. Odmítla jsem jí uspat. Ale v tom okamžiku, jsem si uvědomila důsledek svého jednání, nemohu přeci dceru trestat odnětím lásky, něčím, na co je zvyklá a co má přijít v dobrém i ve zlém. Šla jsem   k dceři, krokodýli jsem nechala na chodbě a byly jsme spolu. Nakonec to byly mí krokodýli, můj vztek, který by nás dělil a malá by šla spát s tím, že je na ní maminka moc  a moc naštvaná. Ale abych ovládla své emoce, musela jsem zapojit rozum a vůli.
  • Vy jste dospělí a vy své krokodýli můžete krotit, děti zatím ne, to se učí od rodičů.
  • Ale jak? Tak, že ctíme předem dané pravidlo, normu, o němž jsem si jistí na kterém jsme se domluvili. Můžete zohlednit kontext situace a dovednosti dítěte.
  •  U dětí, s nimiž se domluvíte, lze mluvit o tom, proč nechce zrovna ven. To ale nesmíte pospíchat.  A ono vám poví svůj důvod dá se o situaci mluvit, ale s tím, že si držíte svou jistotu v tom, co od dítěte požadujete můžete pracovat s jeho emocemi, přijmout je a ukázat mu, jak je ventilovat adekvátně.
  • Může si dupnout, může říci, jak je naštvané, ale může si také bouchnout do boxovacího pytle, do polštáře, jít si kopat do míče a přetavit svůj vztek do tělesné námahy
  • Tím, že vnímáme emoce a mluvíme o nich, pomáháme dítěti se v nich vyznat, posilujeme emoční inteligenci dítěte. Pokud se v emocích nevyznáme, cítíme pnutí, nevíme ani proč, nás dané situace rozčiluje. Budeme reagovat agresí, vztekle, popudlivě. Pokud však dokážeme odhalit, co se pod těmito pocity skrývá, strach, pocit osamění, odstrčení, můžeme o svých pocitech mluvit a najít tak společné řešení, cestu ven z vleku právě těchto bolavých, právě přiznaných pocitů.
  • Dáváte mu pocit porozumění, rozumíte jeho důvodům a současně si může odžít vyprávěním to, co by raději, než-li jít ven. A máte prostor pro domluvu, kompromis. Ale jsou situace, kdy se jedná hlavně o vzdor a tam se prostě jde.
  • Rodič by neměl nabýt dojmu, že dítě vede a je vše po něm a to jak tím, že neustále diskutuje, oddalujete odchod tím, že vysvětlujete, opakovaně voláte a nebo pláčem. Někdy se prostě dítko vezme do náruče a může si poplakat a vyvztekat se cestou.

 

Neublížíte dítku, emoce nejsou nemoc a to že je může vykřičet, vypustit, tak to je jen ku prospěchu. Protože ve finále je důležité, že přijímáte dítě i s jeho pláčem, vzdorem a vztekem,  to co autorita z pozice moci nedokáže. Zároveň, dítě má zážitek, že ač se staví na hlavu, může se na Vás spolehnout. Ono má přeci v popisu práce zkoušet vaši jistotu v konání, aby se na Vás nakonec mohlo bez obav spolehnout. Důvěřovat, že to co říkáte je pravda, že mu nasloucháte respektujete jeho emoce, stanovisko na základě kompetencí, které právě vaše dítě má. Rozumíte mu a mluvíte s ním o jeho negativním stanovisku, které sice podává po svém, ale až začne mluvit, budete se moci domluvit.

Zajímá, Vás jak nastavit výchovu, aby jste se stali pro své potomky laskavou, milují autoritou, o níž se mohou také opřít? Přijďte do Baby Officu na Prahu 4 Krč na přednášku s besedou 4. 4. ,,Jak být důsledným a zároveň laskavým rodičem“ . Těším se na setkání s vámi Katka Neubauerová

 

Komentáře