Má cesta za prací terapeuta

Mgr. Bc. Kateřina Neubauerová, Dis.

sociální pedagog, terapeutka, lektorka

Rozlet,  to je to správné slovo, které by vystihlo poslední rok mého života. Obrovská radost z toho, co dělám a posun vpřed. Není to zadarmo. Léta na sobě pracuji jak profesně, tak osobnostně, abych mohla propojit profesionalitu a vzdělání s lidským a respektujícím přístupem během terapie a proradenství.

Už od střední školy jsem toužila být psychoterapeutkou. Cestu k této profesi jsem zvolila dlouhou, ale asi i dlouhá měla být úměrně tomu, co jsem v prožila.

  • Narodila jsem se s vrozenou vadou jícnu, tak že vstup do života nebyl radostný. Ale jsem tady, mnohé jsem přežila a teď se raduji. 
  • Psychoterapeut je průvodce, jež také mnoho zažil, ale to co zažil, si dokázal zpracovat, podívat se tomu do očí a neutíkat. A během terapie dokáže  nechat to své za dveřmi.  Aby  mohl klienta s otevřenýma očima a jasným sluchem vnímat.  A to již dnes umím.   
  • Má cesta za vysněnou prací započala již ve chvíli, kdy jsem si zvolila studium na vyšší odborné škole diplmomovaná sestra pro psychiatrii. 
  • A pokračovala vstupem do výcviku v terapii pevným objetím u PhDr. Jiřiny Prekopové , jež jsem dokončila v roce  2009. 
  • V jeho průběhu jsem vyrostla, dospěla. Posílila jsem se jako žena, matka i manželka cestou narovnání vztahů s vlastními rodiči. Pochopila jsem, že za minulostí nejde udělat tlustou čáru. Minulost jde s námi do budoucnosti, do té chvíle, než-li ji zpracujeme.  
  • Již jsem se vyznala v tom co cítím, začala jsem své emoce přijímat , rozumět ji a pracovat s nimi.  Posílením vůle být spolu,  porozuměním partnerovi v komunikaci jsem začala efektivněji řešit konflikty a výchova dětí byla o to jednoduší. Ne protože méně zlobili, ale jednala jsem více v klidu, s porozuměním. Současně jsem dokázala projít pár manželskými krizemi s vůlí a porozuměním. Ale také s odvahou se vymezit. 
  • Samotnou potřebu důslednosti při výchově jsem však pochopila,  a hlavně prožila až dlouho po výcviku, kdy jsem zpracovávala přednášku na toto téma. Do této chvíle jsem byla rodič milující, reapektující, ale důslednost trochu kulhala za zmíněnými ctnostmi výchovy. 
  • Výchova se stala obtížnější, více jsem si začala uvědomovat, kdy musím nepolevit a jak je to pro mě těžké, snést vztek a odpor dítek. Nyní jsou oba na druhém stupni a celkem vychovaní, bez potíží. 
  • Tady je kouzlo výchovy láskou, ono to totiž neznamená, milovat bez hranic, ale investovat svou energii, aby dítě současně s láskou, respektem a pocitem přijetí získalo také hranice. Nastavit je  a hlavně je udržet vyžaduje hodně sil a pochopení.Přijmout a pracovat s emocemi, které při nárazu na hranici nastanou. Tohle dokázat, to je láska bez podmínek, láska k dítěti.  
  • Také jsem často došla k bodu, kdy jsem cítila, že sílu nemám. Rezignuji. Ať si dělá co chce. Pak buďto nechám věci vyhnít a nebo ... nebo na sobě zamakám.
  • Naučila jsem se dělat to druhé. Dnes umím sama na sobě zpracovat, když mi něco nejde. Nedokážu vystát konkrétní chování dítěte. Hledám, proč, co za tím je, co mi to připomíná a  tomto směru také pracuji s klienty. Někdy pomůže vzdělání, posílit rozum a vůli, jindy pomůže postavit se emocím a zpracovat je. Nejde mi být důsledná, ptám se proč, vnímám emoce kolem dané situace.  Posiluje mě vědomí důsledků nedůsledné výchovy - nezodpovědnost, egoismus, neklid, vniřní rozervanost dětí, které tak často příliš nedůslednou výchovovou vznikají.
  • To co jsem si z výcviku odnesla, bylo prohloubení schopnosti empatie, sebereflexe a respektu vůči moudrosti řádu rodinných vztahů. 
  • Současně jsem měla  možnost, své nabyté zkušenosti a znalosti předávat dál - klientům. Doprovázet je v komunikaci na úrovni potřeb, emocí a učekávání s uvědoměním si širších souvislostí a posílením rozumu mnoha cennými informacemi  z oblasti pedagogiky, vývojové psychologie a psychiatrie.  
  • Souběžně s výcvikem jsem studovala magisterské studium sociální pedagogika na Filosofické fakultě univerzity Karlovy. Studium teoreticky dokreslovalo zkušenosti z výcviku, po jehož ukončení jsem se vrhla na přednášky o emptické výchově, začala jsem vést kurzy šátkování a po čase také laktační poradenství. Jedinec je součástí celku, rodiny, společnosti a tak na něho pohlížíme. Vztah dvou ovlivňuje třetího. 
  • Vzhledem k tomu, že jsem měla rodinu s malými dětmi, mohla jsem empatickou výchovu rovnou žít. Byla, a je to velká škola života, která mě baví a posouvá vpřed. Netrvrdím, že výchova je pro mě vyřešené téma. Není, stále přichází nové situace, které vyvolávají doposud spící emoce, krokodýli.
  • Ale co mě empatické  rodičovství a Jiřina Prekopová naučili, je že v situaci konfliktu vnímám emoce, nenechám se jimi ovládat. A když mě ovládne, jdu pryč, vychladnout a pak řeším situaci konstruktivněji.  Ve vztahu s manželem se hádáme ,,kultivovaněji". Jak doma povídám a povídám o emocích, pevném objetí, o konstruktivistických otázkách, komunikačních systémech, můj milý muž to přetaví v praxi. Naše hádky končívají častěji smírem, protože jeden nebo druhý včas zabrzdí. Protože si uvědomí, co se rozehrává za hru. Válka slov s koncem bolavých srdcí. Tak jsem se já i můj muž naučili vůlí krotit konflikty, vnímat situaci druhého a jasně se vymezit. Někdy je to itálie, jindy celkem rychle kultivovaně ukončený spor smírem. To je život, jednou nahoře, jednou dole. 
  • Přistupuji k výchovným situacím, tak že, lepší je prevence, než-li restrikce, tresty a snaha utnout nežádoucí chování hned teď. Což  je neefektivní, ničí to vzthy a vyčerpává všechny zúčatněné. 
  •  Teorii a koncept pevného objetí jsem neopustila, jen její hlavní metodu. Přišlo mi snažší hledat cesty, jak brousit hrany konfliktů, cestou nenásilní, efektivní emoční komunikace, která je součástí této terapie. A zlatou střední cestou terapie se pro mě staly rodinné konstelace. Nakonec to byly ony, které mě posunuly v osobním životě nejdál.  Během praxe jsem s nimi začala postupně pracovat individuálně. 
  • Léta běžela, praxe se plnila a najednou jsem měla pocit, že stagnuji. Nestačilo mi pracovat s klienty konstelacemi, chtěla jsem více umět jim pomoci zpracovat, co přínáší, slovem. V ,,pouhém" rozhovoru. Vnímat konstelace a řád rodinného systému je dar, a s dary se má zacházet opatrně.  Tak jsem v roce  2018 vstoupila do výcviku cestou systemických  terapií - terapie orientovaná na řešení, narativní terapie. Učím se terapii slovem. Zažívám úžasné poznávání kouzla jazyka a jeho vlivu na prožívání, postoje, emoce i vztahy.  
  •  Terapie, kdy se dá pomoci, aniž bychom klienta vedli k bolesti. Terapie jemná a laskavá avšak i náročná. Otázky, které terapeut klade, vyžadují odpovědi. Odpověďet je často náročné. Stejně jako bývá náročné stát tváří v tvář nepříjemným emocem. Otázky však vedou k přerovnání myšlenek a nakonec vidíte svou realitu trochu jinak, a je vám lépe.  A přitom si sami přijdete  na spoustu užitečných drobností, pozitivních zdrojů energie, postřehů. Geniální... 
  • Terapie, která na klienta nehledí skrze optiku diagnóz, ale skrze jeho schopnosti, potenciál jeho trápení, bolesti. Maličko se to tluče s mou  profesí terénní psychiatrické sestry v centru duševního zdraví, kdy jsem  v lékařském prostředí, kde se na člověka hledí často optikou diagnóz. Ale i tam mohu přistupovat ke klientům tak, že hledíme hlavně na jeho možnosti, potenciál a dosavadní, byď často malé, úspěchy. 
  • V kontaktu s duševními nemocemi si o to víc si uvědomuji, jak je důležitá primární prevence a práce na vztazích v rodině. Abychom si rozuměli, vnímali své potřeby a potřeby druhých. Dokázali se domluvit, zdravě vymezit a měli se rádi bez podmínek, tací jací jsme.
  • Zjišťuji, jak je důležité  za včasu odhalit semínka případných vážnějších potíží a v poradenském a terapeutickém procesu je omezit, než-li z nich vyroste diagnóza a nebo doporučit vhodného specialistu opravdu včas. A to je to, co mě nyní pohání k aktivitě, co dává smysl mé současné práci v rámci projektu průvodcerodičovstvím.cz  

V současné době jsem odbornou rodinnou a výchovnou poradkyní, sociální pedagožkou a terapeutkou ve výcviku pod supervizí. Celý profesní životopis k nahlédnutí. Člověk se setkává s člověkem během poradenství a terapie. Vzdělání považuji za velmi důležité, ale pokud chci pomáhat kvalitně a odborně. Musí mít uschováno v hlavě spoustu užitečných informací, které vím, kdy použít, aby si klient ze setkání odnesl maximum. 

A co dělám ráda mimo budování své profesní činnosti? Ráda maluji, chodím do přírody a  tvořím. Už od základní školy jsem tvořila. Po střední škole už nebyl čas, ale když se  narodily děti, začala jsem se tvořivé činosti opět věnovat. Nejprve jsem vyráběla pro dceru různé hračky z reci věcí. A když vyroslta, tvořily jsme spolu.  

 V pubertě jsem psala pohádky, básničky a povídky, sice mě poetická můza  nadobro opustila, ale své krativní psaní upotřebím zde na blogu.

Baví mě také učení se. Po letech trápení na školách mi konečně jde a našla jsem si k němu cestu. Svým dětem říkám, jak je učení zábava. Oni namítají: ,,ale ty se učíš, jen co tě baví" A mají pravdu. V tom je to mé učení  paráda. Jen to co mě baví a co vím, že budu potřebovat.