Podpora a terapie duševního zdraví, psychosociální poradenství

cestou k pramenům vnitřní síly

stránku vytvářím, děkuji za pochopení

Naše emoce, potřeby a očekávání, které prožíváme v současné době, mají kořeny v naší osobní či rodinné minulosti. Cestou za odhalením těchto kořenů se vám uleví již pouhým uvědoměním si souvislostí, potlačených emocí a kontextu příběhu s pálivými tématy současnosti. Za emocemi se vydáme vyprávěním a nebo skrze individuální rodinné konstelace pomocí lístečků a nebo povídání a rozebírání situací tady a teď.

S klienty řešíme nejčastěji tyto obtíže

Náročné životní situace

Podpora, terapie a poradenství při zvládání náročných životních situací jakou jsou rozvod, ztráta blízkého člověka, zaměstnání. 

Deprese, úzkosti

Pocit tíhy, do ničeho se Vám nechce, nic vás nebaví. Jste spaví, unavení, plačtivý, snadno se dojmete, uzavíráte se do sebe. 

Psychosomatické obtíže

 Cítíte, že vaše somatické obtíže jsou v důsledku duševního vypětí, nemoci, které se opakují v rodu po generace. 

Profesní naplnění

Nedaří se naplnit profesní očekávání. Stagnace. Cítíte blok, vnitřní konflikt. Schopnosti, možnosti jsou, nedaří se.

Pozornost

Slovy neřešitelné konflikty

Je mezi vámi konflikt a už ani nevíte proč, prostě se hádáte, dohadujete. Debaty neberou konce, ne a na se dobrat řešení.

Únava, vyčerpání

Máte pocit, že táhnete větší náklad, než zvládáte, jste podráždění, křičíte, zlobíte se pro nic za nic. Nejde to zastavit.

Nezvladatelné emoce

Štve vás partner, dítě, rodiče. Nevíte proč, prostě vás štvou. Potlačené emoce se vkrádající se do vztahu lze zpracovat. 

Podpora vztahu rodič dítě

Máte pocit, že se Vám nedaří naplnit roli rodiče, partnera, potomka, tak jak by jste očekávali. Schází síla, um. Cítíte odcizení.

Motivace

Pocity odpojení

Máte pocit, že život neprožíváte ale přežíváte. Cítíte se odpojení od reality. Neužíváte si radost přítomného okamžiku.

Duševní nemoc v rodině

Žijete s duševním onemocněním a nebo váš bližní? Nevíte, jak spolu komunikovat, jak si s nemocí poradit, jako poradit druhému. 

Pocity osamocení

Cítíte se sami, bez přátel, vztahy nevychází, v kolektivu se nedokážete prosadit, jak si přejete. 

Kde získat duševní sílu

Podpora síly ženy, matky. Najdete místa rodinné historie, kde Vám uniká životní energie, odhalíte konflikty, staré křivdy.

Komunikace

Vaše otázky a odpovědi 

Dobrý den, ráda bych se s Vámi poradila, jak postupovat v případě, když se dítě naučí něco nepěkného od kamaráda. Mám tříletou dceru. Miluje děti, takže je prakticky každý den ve styku s o rok starším chlapečkem sousedů. Přebírá od něj výrazy, které s mi nelíbí. Například vidí broučka a řekne: "Já Tě zabiju".

Dobrý den, paní Hano, máte pravdu, děti pochytí ledacos, co se nám nelíbí. Pokud budeme mluvit konkrétně o tom, že malá říká zabiji tě. Tato větička je pro tak malé dítě opravdu jen výraz, který nemá podstatu. Děti vnímají smrt až kolem 7. roku života. Klidně Vám takto malé dítko poví, že se utopilo, umřelo. Pojem smrti zatím nedokáže pochopit, nepojme jeho význam v konečném důsledku. Může kamarády napodobovat, záleží však na Vás, jaký postoj k těmto projevům chování přisoudíte vy. Pokud začne říkat zabiji broučka, můžete, jí v klidu říci, mi broučky nezabijíme, necháváme je žít v přírodě. Bolelo by ho to. Učíte tak emaptii a bez obav a pocitů zlosti. . Pokud by tak chtěla učinit prakticky, jasně dát hranice. Pokud budeš broučkům ubližovat jdeme domů, tam nejsou, a nebo na hřiště. Prostě pryč - logický důsledek chování, jak začne boručkům ubližovt, měla být od nich. Nemůže je ten den dál sledovat. Můžete je pozorovat, sledovat jak se chovají, ale ne ubližovat. Chvíli je milá a pak začne říkat, zabiji tě. Je patrné, že vnímá, jak je to pro Vás důležité a testuje, jak se zachováte. Jak to děti v období vzdoru často dělají. Někdy pomáhá nereagovat. Pokud broučkům opravdu neubližuje, a jen mluví, testuje, co ty slova s vámi dělají, je to možná nejlepší cesta, jak dítě toto odnaučíte. Větička přestane mít význam. Otázkou by bylo, proč Vás to tak rozčiluje, co se ve Vás odehrává za emoce, když malá povídá, že zabije. Často mají situace, které nás rozčilují při výchově, původ v dětství. Zasahují naše potlačené emoce, strachy a obavy. Třeba jste viděla také někoho zabíjet zvířátko a emoce, které jste pociťovala tenkrát se ozvívají ve chvíli, kdy malá mluví o tom, že zabije. Jestli to píši srozumitelně. Může to být pouhá obava, kam se malá ubírá, že chce zabíjet broučky. Chcete ji přeci tak vychovat k lásce k přírodě. A teď to vypadá, že se nedaří? Ale ona nechce, ona jen říká slova, co slyšela. Možná kamaráda viděla, jak zabíjí broučky, tam je zase jasné ne, on by to také nemohl dělat, když by ho rodiče viděli a vy to třeba povíte jeho mamince, ta mu to také zakazuje. Lze s ní mluvit, zda se jí to líbilo, jestli jí toho broučka třeba nebylo líto a co kamarád, nezlobila se za to na něj? Záleží, jak dalece má schopnost si povídat Ale 3 roky už si myslím, že se v jednoduchých větách o emocích dá hovořit.. Přeji vám pěkný večer, s pozdravem Katka Neubauerová

Mám 25 měsíců dcerku a 3 týdenního synka. Protože tento druhý porod byl komplikován, tak jsem v tuto dobu limitována fyzicky - měla jsem císaře, takže nesmím nic těžkého nosit, dokud se úplně nezhojí operace. Dcerka je akorát v období vzdoru, kdy se ji snažím nenásilně pomoci poznat svoje emoce, ale teď s miminkem to je trochu problém. Malá má o brášku pozitivní zájem, snažím se ji v tom podpořit, ale také si všímá, že se omezila pozornost od nás k ní - přejímá ji částečně bráška. Také je to trochu potíž při kojení, protože malý má potřebu jíst dlouho a tím jsem pro dcerku blokovaná třeba i 2 hodiny, což je pro ni náročné. Samozřejmě je to problém i pro ostatní činnosti - jako je příprava jídla, úklid nebo cokoliv jiného. Hledám, jakékoliv rady, typy co a jak udělat, uspořádat, aby se dalo stihnout alespoň to nejpodstatnější. (Už dávno se nesnažím stíhat všechno 🙂 - nejde to a muž je mi velkou oporou, hodně pomáhá ). Děkuji za jakoukoliv radu či pomoc. S pozdravem

Dobrý den, jak píšete, máte logisticky komplikovanou situaci, jak rozdělit pozornost mezi novorozence a dvouroční batole. Ono je logické, že se Vaše pozornost musí nyní rozdělit mezi oba sourozence. Pro prvorozeného to může být hodně těžké, přijmout malého ,,vetřelečka" a Vy jí v tom můžete hodně pomoci. Napadá mě, když ji nemůžete nosit nic těžkého, tak asi ani malou, přestěhovat se k ní do nížin, na zem. Prostě si vzít matraci, tam si udělat pelíšek, kde kojíte malého a s malou si tam můžete prohlížet knížky a nebo hrát si, vzít jí ke kojení k sobě. Jiřinka Prekopová říká, že žárlivost lze snížit i tím, že prvorozenému nabídneme prvnímu mlíčko z prsíčka, bojíte-li se, že se přisaje, můžete jí maličko odstříkat. Jde tam o to, že ona chce být také s Vámi, také chce mlíčko jako bráška, když jí dáte první, pojď si dát, nebude jí chutnat, už bude vědět, že brácha má jídlo nic moc a ona jako ta větší má dobrůtky, to je výhoda, že je starší. Takové výhody hledat, ty můžeš být déle vzhůru, můžeš papat ovoce a jestli dostává bonbónky, a brácha ne. Děti jsou v emocích, když vysvětlujete, teď si jdi hrát, musím malého nakojit, ona vnímá ,,zase musím stranou" to jí bolí. Ale pokud jí dáte pocit, můžeš tu být s námi, chceš první? Vnímá se přijímaná, na prvním místě a je to lepší. Prvorození v porovnání s druhorozenými, se Vám mohou najednou jevit jako velcí, rozumní, ti, co umí počkat atak. Ale jí jsou teprve 2 roky. Neumí čekat, musí se to učit a stále je ve vazbě s maminkou. Pokud Vám manžel pomáhá, je to super, určitě si může vzít malého do kočárku na procházku, a Vy můžete být s malou sami. Maminky často myslí, že když dají miminko do šátku, a hrají si se starší, že je to vyřešeno, ale přeci jen, ono je stále s Vámi, a prvorození potřebují občas zažít ten pocit, máma je jen a jen moje. Když miminko spí a vy se věnujete starší, stále je to o tom, pšššš. malý spí, nesmíš mlátit věcmi, nekřič, vzbudíš ho a nebudu si s tebou už moct hrát. To apelujete na rozum, ale srdíčko cítí, on je důležitější, pořád se musím kvůli němu omezovat, a zlost, děti pak mohou být neklidné, dělají nepředpokládané věci, jsou někdy agresivní. sourozence samo sebou milují, ale oni musí, protože kdyby mu ublížili a neměli ho rádi, co by tomu asi řekla maminka? A o tu jim jde především. Prvorození jdou často do regrese, začnou se zase počůrávat, potřebují, aby jste se o ně také starala, aby je krmila, jako o miminko. Vůbec se toho nebojte, je to o tom, že když zažijí, že to mohou dostat, už to ani nechtěj, vždyť ona chce být samostatná, chce vše sama. To je výsada batolat. Může vám to přijít jako nemístné, nemohu se starat o dvě miminka, ty jsi velká. Tím podpoříte vztek a neklid, je dobré vědomě sama třeba malé utřít nosánek, i když to třeba už umí, takové pečovatelské drobnosti. Ona pak bude cítit, je maminka se o mě také tak stará jako o miminko. Maminky se zdráhají si dát miminko do postele, a kolikrát ani neví, jak by si ulevily. Já měla obě děti v posteli také. Na jedné straně syn, na druhé dcera. A byly oba spokojení. Když se kojí, je přirozené, že musí maličko stranou, ale to jsou také malé povinnosti těch prvorozených. Klidně i na noc si berte malého do postele, kojení pro Vás nebude noční směna. Hodně by Vám pomohlo šátkování, dát malého do šátku a jste tu plně k dispozici malé, během dne. Ale s tím, že si můžete udělat pravidelný rituál s dcerou, kdy jste spolu sami dvě. Můžete jí vyprávět, jak byla ona malá, hladit jí a tulit jako miminko, že má také maličkaté ručičky, nožičky a tak. Dokonce se kouknout na video, fotky, když byla mimi. Ohledně období vzdoru jsem dala do přílohy letáček. Jsou tam informace o tomto období. Tady když se malá vztekne, být s ní, ona se vzteká nechtíc, jak je ve velkém emocionálním stresu, chce se od Vás emancipovat, ale má strach z neznámého. Vztek je často náhle, bez logické návaznosti. Pohltí ji. Je dobré říci, pohltil tě vztek, než jsi vzteklá. Ona primárně vzteklá není. Jinak ohledně kojení. Malý je u prsa 2 hodiny? A saje a nebo jen dudlá. Na webu mámila.sk jsou videa, jak malé miminko saje a jak dudlá. http://www.mamila.sk/pre-matky/nazorne-ukazky-spravneho-dojcenia/ Když tak napište, přijde mi 2 hodiny na prsu hodně. Možnost konzultace po skypu, kdyby jste se potřebovala více poradit, musí mi to ale manžel zprovoznit, to bychom se když tak domluvily. Cena konzultace mimo projekt je 400Kč za hodinu. Přeji Vám ať se Vám daří, a kdyby jste se potřebovala v něčem ještě poradit, ujistit, určitě napište, s pozdravem Katka Neubauerová

 

Blog duševní zdraví a komunikace

Individuální práce psychiatrické sestry s pacientem na oddělení

1. Charakter oddělení a práce sestry Na otevřeném psychiatrickém oddělení následné péče prvého stupně v psychiatrické léčebně v Praze Bohnice je…

Celý článek

Ošetřovatelský proces u pacienta s poruchou osobnosti

Každá porucha osobnosti je svou psychopatologií jedinečná. Avšak nejvíce mi v mysli utkvěly pacienti s histrionskou poruchou osobnosti, a…

Celý článek

Edukace pacienta v rámci ošetřovatelské péče

Osnova: 1.   Charakter práce zdravotní sestry na otevřeném psychiatrickém oddělení 2.   Vztah sestra - pacient 3.    Diagnózy nemocných 4.    Anamnestický rozhovor…

Celý článek