Výchova bez pocitu vyčerpání

jak řešit konflikty tak, aby vám i po hádce bylo spolu jak v pohádce 

Těšili jste se na rodičovství a zatím prožíváte pocity vyčerpání a viny  v každodenním boji se svými potomky o to, zda bude uklizeno, bude se spát, koupat, učit se... 

Křičí se u vás více, než-li si přejete?

Také se nemůžete domluvit  s partnerem na výchově?  

Prarodiče vám až moc zasahují do výchovy? 

Děti neposlouchají? Vzdorují a dělají si věci po svém?

Nelze je spustit z očí, aby něco nevyvedly? 

Také se sourozenci stále hádají, perou se a žárlí na sebe?

Zlobí vás ostatní rodiče na hřišti, že nehlídají, co jejich děti dělají těm vašim? Nevíte, jak reagovat?

Také se občas cítíte vyčerpaní? Pořád dokola. Jak z toho ven?

A možná se ptáte, jak si zachovat chladnou hlavu? A nekřičet!!!

Při výchově  mě také často trápí tyto otázky.

Empatické rodičovství mi pomáhá být nad věcí a chápat pravou podstatu toho, co se mezi mnou a dětmi právě děje.

Posiluje mě ve chvíli, kdy mám dát jasná pravidla
 

což mi pomohlo a co pomůže i vám: 
správně interpetovat chování dítěte v dané situaci
vnímat ,,zlobení" v širším kontextu s kořeny jeho motivů
nebrat si nežádoucí chování osobně, jako že zlobí naschvál
uvědomovat si příčiny ,,zlobení" místo snahy o trest a potlačení
uvědomila jsem si vlastní emoce, které mi vstupují do výchovy 

co kdyby jste došli k podobným postřehům tak, že by jste:

zažili na vlastní kůži nenásilnou a empatickou komunikaci ve výchově za současného akcentu na důslednost a pevné vedení

vyzkoušeli si, jak prokličkovat mezi zjitřenými emocemi a zabránili vyostření konfliktu dříve, než naruší vzájemné vztahy úcty a lásky?

 prošli si konfliktem cestou vzájemného porozumění na úrovni potřeb a emocí a  i po hádce by jste se spolu cítili  jako v pohádce? 

 získali jste zážitkem jistotu, jak přistoupit k výchvě, aby jste si byli jisti,že dáváte dětem vše, co potřebují - hranice, lásku a porozumění. 

zažili by jste moudrost řádu rodinných vztahů a cestu k rodinné harmonii a sounáležitosti skrze jejich vyladění

Je tu pro vás zážitkový workshop

pěstování rodiných vztahů a výchova s

nadhledem v souladu s řádem rodinných vztahů.

Kde budete moci prožít

jak chutná možnost svobodného rozhodnutí  

jak nebýt ve vleku nevědomých emocí  

jak se zůčastněným uleví, když se emoce pročistí, zpracují se

co potřebují děti, co potřebují rodiče a prarodiče 

Jak díky výchově rosteme právě proto že pracujeme na sobě,

abychom dokázali dát dětem pocit svobody a řád.

Děti zůstanou volné pro život, učení, kamarády a zájmy. Ne protože jsme nedůslední, ale protože náš vzájemný vztah nezatěžujeme svými obavami.

Děti nepouštíte do města, i když už by cestu tam a zpět zvládly, ale bojíte se, aby se jim něco nestalo?  

Máte strach, aby z dětí něco bylo a tak je až přes příliš nutíte do učení, tak, že tato vaše snaha zasahuje  negativně do vašeho vzájemného vztahu?    

Také nepustíte dítě na prolézačku, protože máte obavu, aby si neublížilo? 

S tenzí, opakovaně upozorňujete potomka, ať nerozlije mléko. A on ho nakonec rozlil? 

 S klienty procházím   náročnými výchovnými situacemi a pomáhám jim nalézt cestu k srdci  dítka skrze porozumění sobě smým ve výchovných situacích a posléze i potomkům. 

Cestou k porozumění moudrosti řádu rodinných vztahů a prostřednictvím modelových rozhovorů na úrovni emocí, potřeb a očekávání si zažijete, jak lze převést konflitk ve smír a bez pocitů hořkosti na žádné ze stran všech zúčastněných.  

To co sama v každodenním rodinném životě zažívám a řeším, pomáhám řešit také klientům.  Provádím je výchovnými situacemi s důvěrou v jejich potenciál,  dovednosti a možnosti najít si svou vlastní cestu:

ke spokojenému rodičovství. 

k prohloubení vztahu s dětmi

k sebejistotě ve vedení a doprovázení dítěte v životě

Vztahy, vztahovost jsou jak na houpačce. Jednou jsme nahoře a jednou dole. Jednou je nám spolu dobře, za chvíli se nesnášíme.  Jsme si blíže, umíme-li rozpoznat, přijmout a zpracovat emoce, potřeby a očekávání jak svá, tak našich  nebližších. Uměním není být stále nahoře. Umění a cesta růstu je, když dokážeme být spolu, ve chvíli, kdy se ocitáme dole.  To je umění pěstování rodinných vztahů, které vzkvétají ve chvílích krize. Jak řekl PhDr. Jaroslav Šturma ,,přs průšvihy ke hvězdám."