Profese sociálního pedagoga

Sociálního pedagog pomáhá sladit potřeby jedince s potřebami společnosti

Na úvodní stránce si přečtete, že jsem sociální pedagog.  Co si však máte pod pojmem sociální pedagog představit? Co dělá člověk s toto profesí a jak je orientován odborně? Sociální pedagog pomáhá lidem sladit jejich potřeby s potřebami společnosti, tak aby v ní mohli žít spokojeně a být její součástí. Být součástí lidského společenství je naší základní potřebou, pocit sounáležitosti a přijetí sytí duši dítěte i dospělého.  Proto se obor věnuje společenským problémům jako je bezdomovectví, nezaměstnaností, kriminalitou, problémová mládež, šikana, rozvodovost, duševní nemoci atd.

Výchova jako podpora procesu socializace

Věnuje se také výchově a docela z podstatné části. A to protože výchova působí  preventivně. Edukace rodičů a včasné nastavení hranic dětem pomáhá vytvořit  návyky dětí. Což  je nejlepší cestou k prevenci případných obtíží dítěte  při vstupu do širšího společenství.  Rodiče dávají dětem pravidla, učí je je respektovat a ctít je V mezích daných hranic pak dítě zakouší pocit svobody a bezpečí.  Avšak pokud tyto hranice jsou příliš volné, pak se nevejdou do vymezení hranic výchovných institucí a společnosti vůbec. Pamatujme také na zákony, to jsou také určité hranice. Pokud svým příkladem a vedením rodiče nenastaví podobná pravidla, jaká panují v celospolečenském kontextu, zakládají dítěti na obtíže ve chvíli, kdy se uvolňuje z rodiny mezi děti, spoluobčany. Nevejde se do jejich mantinelů, a začne narážet na nevoli učitelů, dětí, ostatních rodičů. Akce vyvolá reakci. Nastanou obtíže s přizpůsobením se, pocity nepřijetí, případné ocejchování jako dítěte s poruchou chování.

Sociální pedagogika a psychologie

Sociální pedagogika je mezioborová disciplína, která není nejmladší. Dokonce je starší jak sociální práce. Je součástí pedagogiky, ale také ji výrazně přesahuje. Sociální pedagog není psycholog. I když psychologie, zejména sociální psychologie i vývojová psychologie jsou stěžejními výchozími obory  sociální pedagogiky. Bez spektra informací z těchto oblastí by nebyl sociální pedagog sociální. Bez jejich zvládání by svou práci nemohl dělat. Stejně tak je důležitá výchova, a vzdělávání, sociologie a sociální antropologie. Zkrátka vše, co se týká společnosti, jejího vlivu na jednotlivce a skupiny. Informace jsou přínosné pro vnímání člověka v kontextu společnosti a podmínek dané situace.

Vnímáme širší spektrum životních podmínek výchovy

Z přehledu věd, o které se obor opírá je patrné, že sociální pedagog vnímá člověka v mnohem širším kontextu jak psycholog, i když ten by také neměl mít příliš úzký úhel pohledu. Sociální pedagog myslí v širším kontextu souvislostí tady a teď, ale také počítá s vlivem minulosti na současnost a v dané sociální či výchovné situaci, zohledňuje psychické procesy v procesu utváření v určitých podmínkách rodinných a společenských, vztahových, ale i historických z pohledu rodiny i národa.

Poradce edukuje, neradí ale motivuje

Vzhledem k tomu, že mluvíme stále o pedagogovi, je jasné, že se orientuje na procesy a působení výchovy i vzdělávání,  avšak ne primárně na získávání informací a znalostí, jako učitel ve škole, ale na učení sociálních a komunikačních dovedností. Získávání návyků a jejich uplatňování a vliv na životní styl atd. Sociální pedagog vnímá člověka jako součást společnosti, s níž je v dynamické interakci. Nejprve v rodinném prostředí a posléze ve školce, ve škole, v práci, mezi přáteli, mezi lidmi ve městě, ve státě. Ve vzájemném působení, se utváří naše osobnost a její emocionalita. Skrze zkušenosti se formují postoje, stereotypy v chování, návyky, reakce a motivy, naučené chování, práce s emocemi.  Sociální pedagog vnímá všechny aspekty sociální, výchovné situace v širším kontextu. Pohled je zajímavý v tom, že kontext situace může proměňovat význam aspektů chování a dějů. Proto není na místě šablonovité vnímání situace. Jít podle manuálu se nedá. Ač jsem poradce, když začnu radit, končím. S klientem se rozcházíme, přestane mít pocit, že mu rozumím. Empatickým nasloucháním, a vyjasňováním si významů v dialogu můžeme jít stejnou cestou a mohu být nápomocna. 

Výchova a vliv prostředí

Základním pilířem působení sociálního pedagoga je výchova. Výchova, jejíž působení se přizpůsobuje podmínkám, v nichž se člověk nachází. Lze přizpůsobit cílům výchovy také prostředí, v němž se výchovné působení odehrává – mluvíme o pedagogizaci prostředí. Přemýšlet, jak podnítit zájem dítěte, a ne jen dítěte, i na dospělé lze výchovně působit, jak jej motivovat, aniž bychom museli udělovat příkazy a zákazy. Vnímáme také, proč se právě nesoustředí, co se děje v životě dítěte, že jde prospěch dolů, co ho v jeho okolí ruší a nebo demotivuje. Hledáme zdroje sil ale i zákoutí, kde síla uniká. Komunikujeme, a skrze dialog docházíme ke vzájemnému porozumění významům, které si sdělujeme. Zkrátka se musíme postupně vyladit na stejnou frekvenci, abychom si lépe rozuměli a abychom věděli, o čem ten druhý vlastně hovoří, jak situaci vnímá a zda ji vnímá stejně jako my. Všímáme si aspektů komunikace v rodině, ve škole i mimo ni. Toto poznání nám může pomoci pochopit současný stav klienta, jeho komunikaci. Jací činitelé působí na rodiče během výchovných situací a jak jejich působení ovlivňuje přístup k dítěti? Jaké vznikají v tomto složitém procesu emoce na obou stranách barikády? Proč tlačíme na dítě, aby se učilo. Proč mu nedám pokoj? Jeden chce aby uspělo, žene ho vnitřní pocit tenze a strachu o dítě, druhý může mít pocit, že je líné a musí prostě pracovat více. V procesu komunikace se stáváme lidmi a v něm se můžeme také domluvit, ujasnit si postoje, vnímání a motivy našeho jednání. Dnes se obecně málo mluví. Slova tečou po povrchu veškerého dění a to, co je níže, na úrovni emocí, potřeb a očekávání zůstává v dialogu lidí v moderní společnosti často opomíjeno. A právě na této úrovni se formuje člověčenství v jeho emocionální barvitosti.

Naše postoje ve vztahu k výchově

Postoje a působení v sociálních a výchovných situacích vychází z vlastní historie aktéra situace, a s podmínkami života tady a teď. Sociální pedagog, výchovný poradce, má za úkol pomoci rodině vyladit komunikaci tak, aby byli všichni spokojení, dosáhli na své zdroje a byly naplněny potřeby všech zúčastněných. Tady vidím velký význam vývojové psychologie, sociologie výchovy a komunikace. Co dítě, jak se v situaci cítí, co potřebuje a proč jedná tak jak jedná? Na kterou složku komunikace rodič reaguje? Má jiné zájmy a koníčky, než-li očekává okolí, rodina? Jiné přání a touhy? Po nich se ptáme a hledáme zdroje a pozitivní aspekty vývoje dítěte.

Osvěta je super prevencí

Nejsme však slepí ani vůči rizikovým vlivům ze sociokulturního prostředí dítěte a rodiny. Televize, internet. V čem je OK a v čem může ne jen našeho potomka ohrozit? Jak ohrožení zabránit? Smyslem činnosti poradce je předávat informace. Šířit osvětu. Informovanost posiluje rozum a vůli být ve výchově pevný tehdy, pokud víme, jaké důsledky z nedůslednosti budou pro dítě osudné. Negativní vliv tabletů, televize, přejídání, málo pohybu. Nestačí-li osvěta, aby podpořila vůli k důslednosti a pevnosti ve výchově, přichází ke slovu terapie, která pomůže zpracovat emoce svého dětství, aby nám nevstupovali do výchovných situací tady a teď.

Vhodné upozornění na logické důsledky

Během praxe terénní psychiatrické sestry mě mé sociálně pedagogické vzdělání vede k vnímání situace z hlediska hranic, důsledků nežádoucího, jednání. V komunikaci je pak zapotřebí podat klientovi informace, vnímané aspekty a jednání tak, aby je pochopil, aby je mohl přijmou za své. Nejedná se o mentorování, ale jemnou a šetrnou edukaci, kdy vnímám, kdy co lze říci, kdy je člověk připraven informaci přijmout. Vnímám, kdy je vhodná kontrola, vedení a kdy pouhé doprovázení, podněcování. Beru zde v potaz kontext emočních, kognitivních aspektů ale také sociálních. Ale také současných zkušeností, které spolu máme.

Komentáře