Jak sladit výchovu batolete a novorozence

Dotaz maminky s 25 měsíčním batolátkem a novorozencem, jak sladit výchovu dětí ku spokojenosti všech.

Protože druhý porod byl komplikován, tak jsem v tuto dobu limitována fyzicky – nesmím nic těžkého nosit, dokud se úplně nezhojí jizva. Dcerka je akorát v období vzdoru, kdy se ji snažím nenásilně pomoci poznat svoje emoce, ale teď s miminkem to je trochu problém. Malá má o brášku pozitivní zájem, snažím se ji v tom podpořit, ale také si všímá, že se omezila pozornost od nás k ní – přejímá ji bráška. Také je to trochu potíž při kojení, protože malý má potřebu jíst dlouho a tím jsem pro dcerku blokovaná třeba i 2 hodiny, což je pro ni náročné. Samozřejmě je to problém i pro ostatní činnosti – jako je příprava jídla, úklid nebo cokoliv jiného. Hledám, jakékoliv rady, typy co a jak udělat, uspořádat, aby se dalo stihnout alespoň to nejpodstatnější. (Už dávno se nesnažím stíhat všechno 🙂 – nejde to a muž je mi velkou oporou, hodně pomáhá ). Děkuji za jakoukoliv radu či pomoc. S pozdravem

Rozdělit pozornost mezi novorozence a dvouroční batole je často náročné, zvláště, když začne starší z dětí žárlit.  Odpověděla jsem takto:

Je logické, že se Vaše pozornost musí nyní rozdělit mezi oba sourozence. Pro prvorozeného to může být hodně těžké, přijmout malého ,,vetřelečka“ a Vy jí v tom můžete hodně pomoci.
Napadá mě, když nemůžete nosit nic těžkého, tak asi ani malou, přestěhovat se k ní do nížin, na zem. Prostě si vzít matraci, tam si udělat pelíšek, kde kojíte malého a s malou si tam můžete prohlížet knížky a nebo hrát si, vzít jí ke kojení k sobě. PhDr. Jiřina Prekopová říká, že žárlivost lze snížit i tím, že prvorozenému nabídneme jako prvnímu mlíčko z prsa, bojíte-li se, že se přisaje, můžete jí maličko odstříkat do skleničky. Kojenecké mléko není žádná lahůdka, tak že by nemělo malé zachutnat. Jde tam o to, že ona chce být také s Vámi, také chce mlíčko jako bráška. Když jí dáte první, pojď si dát, nebude jí chutnat, už bude vědět, že brácha má jídlo nic moc a ona jako ta větší má dobrůtky, tak pozná jednu z výhod staršího dítka a nebude již toužit po tom, co má brácha.  Takové výhody je dobré hledat, ty můžeš být déle vzhůru, můžeš papat ovoce a jestli dostává bonbónky, a brácha ne, také výhoda.

Děti vnímají svět a dění v něm emotivně, ne rozumem. Když vysvětlujete, teď si jdi hrát, musím malého nakojit, ona vnímá na emoční úrovni zprávu ,,zase musím stranou, jsem odstrčená“ to jí bolí a zároveň rozčiluje. Ale pokud dáte dceři pocit, můžeš tu být s námi, a můžeš také ochutnat. Je tu pocit sounáležitosti, pocitu, že ona smí také. Cítí se přijímaná. Na příště si s malým může dát své mlíčko, Sunar, Kravíka, no co dáváte.

Prvorození v porovnání s druhorozenými, se Vám mohou najednou jevit jako velcí, rozumní, ti, co umí počkat. Ale malé  jsou teprve 2 roky. Neumí čekat. Musí se to učit a stále je ve vazbě s maminkou. Pokud Vám manžel pomáhá, je to super, určitě si může vzít malého do kočárku na procházku, a Vy můžete být s malou sami. Maminky často myslí, že když dají miminko do šátku, a hrají si se starším dítětem, že je situace vyřešena,  ale přeci jen, miminko je stále s Vámi, musíte se mu oba přizpůsobovat, aby jste ho nevzbudili, nemůžete starší vzít do náruče, protože tam je mladší. Prvorození potřebují občas zažívat pocit, máma je jen a jen moje, jako když byly jedináčci. To je to o co přišli. O výhradní péči, o pozornost. Nemuseli se dělit o maminku. Když miminko spí a vy se věnujete starší, stále je to o tom, pššš. malý spí, nesmíš mlátit věcmi, nekřič, vzbudíš ho a nebudu si s tebou už moct hrát. Tady apelujete na rozum, ale srdíčko  staršího vnímá, že to miminko je stále důležitější, že on se mu musí podřizovat a ustupovat. Pořád se musím kvůli němu omezovat, a přichází zlost, děti pak mohou být neklidné, dělají nepředpokládané věci, jsou někdy agresivní, naschvál dělají hluk, křičí, utíkají vám, když to zrovna nepotřebujete.

Sourozence samo sebou milují. Oni  musí, protože kdyby mu ublížili a neměli ho rádi, co by tomu asi řekla maminka? A o tu jim jde především. Potřebují mít jistotu, že je stále milujete. Mezi Vámi a dvouletým dítěte je stále pevná vazba, která se napíná narozením dítěte o trochu více, než před tím a proto je tu také více konfliktních situací a proto je dobré prvorozené pochopit.
Prvorození jdou často do regrese, začnou se zase počůrávat. Potřebují, chtějí, aby jste se o ně také starala, aby  jste je krmila, jako miminko. Vůbec se toho nebojte, je to o tom, že když zažijí, že to také mohou dostat, zjistí, že to vlastně nechtějí. Vždyť batole chce být samostatné, chce vše dělat samo.  Může vám to přijít jako nemístné, nemohu se starat o dvě miminka, ty jsi velká, říkáte si.  Tím, že batoleti vyhovíte, na úrovni pocitů jej uspokojíte, také mohu. Znáte to odříkaného krajíce chceme nejvíce. A tak když staršímu pomůžete se vysmrkat, i když to už umí, získá klid. Hurá, také jsem jako miminko, maminka se o mě tak stará, ale… Já nejsem miminko, já sama…
Maminky se zdráhají si dát miminko do postele, a kolikrát ani neví, jak by si ulevily. Já měla v posteli obě děti. Na jedné straně syn, na druhé dcera. A oba byli spokojení. Když kojíte, je přirozené, že musí starší maličko stranou. Ale lze tak učinit, aby nemělo pocit odstrčení, ale  získalo pocit svých malých výhod.
Hodně by Vám pomohlo šátkování, dát malého do šátku a jste tu plně k dispozici malé, během dne. Ale s tím, že by bylo fajn  si udělat pravidelný rituál s dcerou, kdy jste spolu sami dvě, bez miminka. Můžete jí vyprávět, jak byla ona malá, hladit jí a tulit jako miminko, že má také maličkaté ručičky, nožičky…  Kouknout na video, fotky, když byla miminko.
Ohledně období vzdoru jsem dala do přílohy letáček. Jsou tam informace o tomto období. Tady když se malá vztekne, být s ní, ona se vzteká nechtíc, jak je ve velkém emocionálním stresu, chce se od Vás emancipovat, ale má strach z neznámého. Vztek je často náhle, bez logické návaznosti. Pohltí ji. Je  lepší  říci, máš vztek, než -li jsi vzteklá. Ona primárně vzteklá není. Jen se právě zlobí.