Analogií rodových kořenů je strom život

Bytí člověka na zemi se velmi často přirovnává k růstu stromu, protože právě strom patří k nejstarším symbolům lidstva. Strom je užíván v mnoha symbolikách a příměrech v kontextu s běžným životem. Známé české rčení říká: „Ohýbej proutek, dokud je mladý“. Jiné rčení zase praví: „Přestěhujeme-li starého člověka, je to, jako bychom vytrhli ze země strom i s kořeny“.

Muži dodnes s oblibou prohlašují, že správný muž má postavit dům, zplodit syna a zasadit strom. V nedávno minulých dobách však otec v den narození svého dítěte opravdu strom zasadil, většinou lípu nebo jasan, který měl novorozence ochraňovat a provázet životem.

Strom jako symbol znázorňuje mnohé aspekty našeho lidství a lze skrze jeho podobenství vyjadřovat vlastní místo ve světě, v osobním životě, svou sounáležitost s místem a lidmi, ale také své nálady, postoje, hodnoty a charakteristiky.

Jako strom můžeme být hlouběji či mělce  zakořeněni, kmen bývá statný či tenký, ohebný s korunou bohatě rozvětvenou, či naopak chudou stejně jako je bohatý či chudý duchovní život člověka. Jak kořeny jdou hlouběji do země, strom je s ní pevně spjat, tak mi lidé jsme pevně či úzce spjati se svými rodovými kořeny, což má pak za následek podobné důsledky. Borovice má kořeny pod povrchem zěmě a velice snadno se při větším větru vyvrátí, stejně tak mi lidé, pokud nejsme pevněji spjati se svými rodovými kořeny, vlajeme ve větru více jak člověk, který z nich čerpá sílu. S rodovými kořeny nás nenásilně a spontánně spínají rodinné tradice a rituály, které pomáhají udržovat vzájemné vztahy blízkosti a sounáležitosti s nejbližšími. Tradiční rituály měli v dobách minulých v tomto směru také preventivní charakter již svou podstatou.

Na druhou stranu jím lze vyjádřit podmínky života, v nichž  člověk roste, vyvíjí se. Můžeme si představit stromek rostoucí na skále. V příkrém srázu mezi kamením. Kořeny si musí hledat cestičky mezi balvany a mnohdy obnaženy jsou nuceny vylézt na povrch. Ale bude houževnatý a ledacos vydrží. Je až zázrak, kde všude lze vidět růst strom. Obdivuji jejich vitalitu a přizpůsobivost.

Přizpůsobuje svůj růst podmínkám, v nichž se nachází. stejně tak se dítě přizpůsobuje prostředí, do kterého se narodí a které ho obklopuje. Chtě nechtě přizpůsobuje svou životní cestu překážkám a možnostem, které mu jsou dány, protože malé dítě jinou volbu nemá. Chce být přijímáno a přijímáno bude, pokud se bude chovat tak, jak se od něho očekává. Tradice a očekávání rodiny jsou silnými podmínkami sociálního prostředí růstu dítěte.

Půda v níž kořeny zakoření a poskytují stromku výživu je pro lidské mládě  rodinné zázemí. Pocit přijetí, lásky a sounáležitosti, ale také bezpečí pevné hranice pohybu v prostoru, kam smí a kam ne.  Skrze rodičovskou lásku sílí a lépe překonávají méně příznivé podmínky pro vlastní růst. Jsou-li zdroje, je síla čelit překážkám, naučit se je zdolávat.

Strom jako symbol má aspekt archetypu, při čemž se dotýká témat naší duše, jež jsou společné celému lidstvu. Vyjadřuje mateřství, čímž je vnímán také symbolem daru života.

Stejně jako jedince lze analogicky pojmout jako strom, tak také celý rod můžeme graficky znázornit pomocí stromu. Přičemž každého jeho člena lze znázornit jako jeho kmen, který má své kořeny v podobě předků a svou korunu s plody potomků. Silně zakořeněný strom je spjat se se zemí, se svými předky a je pln jistoty a pocitu bezpečí. Čerpá sílu z tradice předků, která mu dává na oplátku strukturu času pro současnost a budoucnost. O tradicích a rituálech si můžete více dočíst  více v článku: http://pruvodcerodicovstvim.cz/rodinne-tradice-a-ritualy/