Těšila jste se na příchod miminka. Očekávala jste chvíle plné sepětí, lásky a něžností bez stínu řešení každodenních problémů mateřství. Pamatuji si také tyto chvilky toužebného očekávání. Možná již nyní jste si jista, že budete vyznávat principy kontaktního rodičovství, budete se svými miminky spát, kojit je, nosit v šátku a aplikovat bez plenkovou metodu. Naplánovala jste si pravidelné vycházky po venku, přemýšlíte nad večerními rituály usínání, koupání, denní spánek, pravidelné papání.
Tolik očekávaná chvíle přijde. Držíte své miminko v náručí a plány se mohou naplňovat. Ale ouha, tak často jste sami dva. Tatínek bývá do večera v práci. Nemáte s kým poklábosit a miminko pláče více, než jste si představovala. Očekávaný pocit pohody a klidu s miminkem nikde. Malý je často nespokojený, pláče, spí pouze v náručí, z kojení se stal boj a věčná nespokojenost a pláč vám berou jistotu ve své nové roli. Nedaří se vám miminko uklidnit, je plačtivé, podrážděné, pláče v šátku, odmítá prso. Vy se cítíte unavená, nevyspalá a vyčerpaná…
Miminko jako bytost z jiné planety
Jsme zvyklí vnímat novorozence podobně jako dospělého člověka. S podobnými schopnostmi, pocity, očekáváními, potřebami a zkušenostmi. Ale novorozenec je na tom úplně jinak. Zkušenosti žádné. Vnímá, jak s ním rodiče zacházejí, jak naplňují jeho potřeby. Miminko se potřebuje spolehnout na očekávané a to mu dává rytmus. Rytmus dne a noci, rytmus chůze, rytmus pravidelných sacích pohybů u prsu. Rytmus nádech a výdech, když se nadechnu, je jasné, že musím vydechnout a naopak. V tom je jistota.
Potřeba stálosti matky, vazby matka – dítě
Významná je potřeba kontaktu, rytmu a vazby s maminkou. Jako dospěláci si je neuvědomíme, i když je také máme, ale nejsou pro nás tak stěžejní, jako pro miminko. Tyto potřeby jsou zážitky z doby před porodem. Jsou pro něho jistotami, že co prožívalo doposud, stále zůstává, přichází nové podněty, ale ty známé jistoty zůstávají. Miminka jsou pak spokojenější a lépe se vyrovnávají s novým prostředím.
Odpočívejte spolu, ne jen po porodu
Jistota pramení ze stálé přítomnosti matky. Proto odpočívejte po porodu spolu, ne každý zvlášť, jak vám mohou zdravotníci poradit, nabídnout, že si novorozence vezmou k sobě a vy si můžete odpočinout. Vnímáte v předešlé větě odcizenost? Když jsou dva ve spojení, napojeni psychicky jedena druhého, jak si mohou odpočinout každý sám?
Po narození mé dcery jsem byla víkend na JIPu a Anička na šestinedělí u sestřiček. Nenosili mi ji, nebyl prý čas. Mohla jsem tedy odpočívat, zotavit se po porodu císařským řezem. Druhý den mi bylo do pláče, byla jsem smutná. Stýskalo se mi a byla jsem bezmocná proti pravidlům nemocnice. Myslíte, že si takto člověk odpočine? Ne, neodpočine. A emoce bezmoci a odloučení z porodu vlastního dítěte si často nesete do vztahu s dítětem.
Dudlík, fajn šidítko
Potřebu rytmu se snažíme naplnit také podáním dudlíku, šidítka a automatických houpacích lehátek. Ale není lepší cestou, když plačící miminko vezmeme do náruče a potřeby rytmu a spolehnutí se na očekávané mu nabídneme ve vztahu, v náručí lidské bytosti anebo podáním prsa na kojení?
Jak vnímáme signály miminka
Miminko nemá zatím schopnost si záměrně říci, že něco chce. Když pláče není v jeho hlavičce program – chci nosit, a tak budu plakat. Na to je příliš brzy. Když pláče, pláče, protože potřebuje naplnit nějakou potřebu. Cítí její nedostatek a dává to světu patřičně najevo. Dospělý a větší dítě po 2 letech již ví, co chce a ví také, jak toho dosáhnout. A cíleně tak dělá.
Není – li okamžitá reakce na signál, potřebuji, přichází stres. Doba čekání je nesnesitelně dlouhá. Zatím nemá zkušenost, že maminka přijde, že je vedle v místnosti, navíc, není-li v dohledu, jako by nebyla. Někdy stačí opravdu jenom přijít a potichu dát miminku najevo, že tu jste, bez dalších podnětů na víc jako jsou hluk, světlo, nošení. Uklidnit jej dotekem. Proto reagujeme-li okamžitě na pláč dítěte, ne nejistě, hystericky, co se děje, ale s klidem a s porozuměním dětskému pláči, je klidnější
Miminko pouze reaguje na to, co dostává či nedostává. Můžete namítnout, ale já ten pocit mám, že si řekne, že chce koukat, chce nosit. Kojenec má potřebu rytmu, kontaktu a začne plakat. Je jeho přirozeností, být v náručí. Klasika při nošení miminka v šátku. Jak se zastavíte a chvíli stojíte na místě, začne plakat. Je to proto, že potřebuje pohyb.
Jsou miminka, která nošení se vyžadují více a některá méně. Vnímejte temperament novorozence. Děti po porodu oddělené od maminky mají potřebu kontaktu zpravidla větší.
Komunikační omyli v péči o miminko
Miminko nechce, ono potřebuje. Je to velký rozdíl v tom, jak v konečném důsledku vnímáme komunikaci miminka a přístup k němu. Snadno pak dojdete k závěru, že vám pláče naschvál, což vás spíše rozčílí, než když chápete pravou podstatu chování. Další ukázkovým příkladem je kojení. Miminko se u prsa zlobí a maminka okamžitě nabyde dojmu, že nechce prso, že s ní bojuje. Avšak miminko prso potřebuje, instinktivně je tak naprogramované. Ale přisátí se nedaří a padá do emoce vzteku. Když nezačnete situaci řešit včas, miminko může prso odmítat úplně. To je síla emocí, které dokáží člověka vést k boji, anebo k útěku. Tady je to boj a pak útěk.
Jak miminko vnímá svět
Abychom pochopili, co nám chce miminko miminko sděluje pláčem, je dobré vědět, jak vnímá svět kolem sebe. Pochopíte také to, zda je moudré nastavovat novorozenci režim jídla, spánku, tak jak ho vnímáme ze světa dospělých.
Sejde z očí, sejde z mysli
Co možná nevíte je, že miminko neudrží v mysli stálost objektu, ani maminky, když ji nevidí, jako by nebyla. Tato schopnost se vyvine zhruba kolem 8. měsíce života, kdy začne hledat hračky schované pod polštářem, do té doby, když hračku schováte, ztratí o ni zájem.
V zajetí emocí
Svět kolem sebe vnímá emočně, když se rozlobí, zlobí se celým tělíčkem, zrudne, vnímáte, jak je v křeči, když má radost, raduje se opět celým tělem. Vidíte, jak mávají rukama nohama, dávají tak své pocity najevo. Tak že pamatujte, když necháte miminko rozplakat, tak ho utěšujete třikrát déle, než kdyby jste ihned přišla a podívala se, co se děje, proč pláče.
Bezmezná důvěra
Narodilo se s bezmeznou důvěrou k mamince, ke světu. První rok života je rokem důležitým pro udržení důvěry ke světu. To je úkol hlavně vztahu matka – dítě. Je mezi nim vazba, červená nitka lásky, která se odloučením napíná. Napíná se také tehdy, když maminka nedokáže vnímat spotřeby miminka. Je li třeba ve strachu, plná obav. Miminko pak o to víc pláče.
Navíc má kojenec do 3. měsíců pocit, že jste stále jedno tělo, tak že neustálá přítomnost lidského tepla je pro něho naprostou přirozeností. Nelze rozmazlit tam, kde maximum je norma. Když si jsou rodiče jistí v zacházení s miminkem, o to více jsou miminka důvěřivá. Hlavně na kurzech šátkování je vidět, jak některá miminka se nechají bez potíží uvázat do šátku, maminka s ním manipuluje a ono je v její náručí bezmezně oddané. Při koupání, když s ním zachází, je nahé, vydané napospas a důvěřuje. Jen si představte, jak někdo koupe takto vás, jak vás přenáší na ruce, jak pytlík brambor a vy jste v naprostém klidu, v pohodě, v důvěře a s jistotou v očekávané prožíváte pocit bezpečí. Podobně, jako když vás vede navigace. Když jí můžete důvěřovat, jedete podle ní bez sebemenší obavy. A zklamala vás někdy na cestě v neznámých končinách? Pak vytáhnete mapu, bojíte se, kam vás zavede. Nevěříte jí.
Potřeby podnětů specifické pro novorozence a kojence
Před příchodem na svět zažívalo miminko houpavé pohyby chůze matky, slyšelo škrouchání jejích střev, tep srdce Vnímalo, kdy jste odpočívala, kdy pracovala. Vnímalo rytmus vašeho života. Přitom bylo v neustálém kontaktu mělo neustálý přísun potravy a bez námahy. Často slýchám od maminek, on se nudí. Miminko se neumí nudit, to si užijete v pubertě. Reaguje na nedostatek potřeb, ne podnětů. Těch má většinou dostatek. Potřeba rytmu, kontaktu, stálost pečující osoby, uklidní miminko stejně jako bílý šum, houpavé pohyby vaší chůze, pobyt v ,,hnízdečku“, kolem sebe stěny polštářů, v šátku na těle matky, v náručí.
Když je podnětů málo, projeví se to nedostatečným psychomotorickým vývojem. Podněty z okolí jsou něco nového, v silnější intenzitě, než v bříšku. Jsou zvukové, vizuální, ostré světlo, spousta hrček před obličejem, mluví se i o elektronickém smogu, který může negativně působit na člověka a na miminko také. Někdy může být miminko podněty přesycené, podrážděné. Najednou nutnost přebalování, převlékání, koupání, příjem potravy, kojení, vyžaduje nově jeho námahu a to je fuška. Tolik akce na ráz. A když má vyloudit prdík, tak se musí hodně plně soustředit. Když pozlobí střívka, zastaví se a vidíte, že tělíčko cosi zpracovává, co mu dělá potíž. Už u novorozence lze vnímat první projevy soustředění.
Minimální režim v souladu s rytmy miminka a životním stylem maminky
Miminko je vytrženo z klidného prostředí lůna maminčiny dělohy a je vrženo do neznáma. Zde je pro něj maminka jistotou, průvodcem. Na miminka je dobré jít pomalu, s trpělivostí. Vnímat režim rytmu spánku, kojení, vylučování. Jste spolu celý den a můžete si na vzájemné poznání a sžití se dát čas. Velice rychle své miminko poznáte a můžete vnímat jeho potřeby a rozumět jeho pláči. Oba pak budete klidnější. Pokud je vše v pořádku, kojení se daří, miminko je klidné, není plačtivé, můžete s ním po šestinedělí běhat po venku, chodit mezi lidi a žít život jako dříve, jenom s jednou malou změnou. Budete mít stále s sebou své miminko. Ve finále se režim miminka a váš životní styl sladí a můžete si užívat společného času.
Režim dle pravidel světa dospělých
Režim miminka nastaven z venčí většinou spočívá ve večerní koupeli a masírování, a to mají miminka ráda. Jinak příjem potravy, kojení, spinkání, si miminko určuje samo. Kdy spí, jak často papá. Kdy pláče pro hlad, kdy pro kontakt. Velice dobře pomáhá nošení miminek v šátku, kde je podpořena kontinuita zážitků miminka před a po porodu. A to spolu s kojením dle potřeb dopřává novorozenci podmínky pro plynulejší adaptaci velice brzy maminka vnímá rytmus potřeb miminka. Kdy spí, kdy papá a denní řád tomuto rytmu přizpůsobí. Miminka si rytmus spánku vytvářejí až ve 4 měsících života. Do té doby je dobré zatím pouze respektovat den a noc. Večerní koupání či masírování a šup do postýlky. Ale do jaké?
Společné spaní
Také se vám nechce dát miminko do dětské postýlky? Dnes velké dilema v přístupu k péči o miminka. ,,Své dítě bych si do postele nedala, pak se ho nezbavím“ Také znáte tuto myšlenku? Co má dítě dělat v posteli rodičů? Má svou. Svou studenou dětskou postýlku. Ono však potřebuje ze své podstaty vnímat lidské teplo, těsnou přítomnost maminky. Tím dosycujete miminkovské potřeby po kontaktu, kontinuitě zážitků před a po porodu. Miminko pak bývá klidnější. Podstatné je, jak společné spaní vnímáte vy a jak se daří uspávání v postýlce. Pokud vám přijde v pořádku, spát se svými miminkem v posteli, dělejte tak, pokud ne, a pokud se i tak první dny nesou v duchu jistoty a poklidu ve společném soužití, není důvod něco měnit. Konec konců součástí intuitivního rodičovství je dopřát dítěti jistotu místa, kde usne a kde se také probudí. A co je nejdůležitější? Vaše jistota. S jistotou ukládáte miminko každý večer na stejné místo. Do postýlky a nebo k sobě do postele. Ale důležitá je jistota, se kterou to děláte.
Společné spaní jako lék
Je-li miminko nespokojené, špatně usíná, je plačtivé, v noci se budí s pláčem, společné spaní působí terapeuticky. Lékem je kontakt. U miminka je tato potřeba několikanásobná. Miminko nerozmazlíte. Pouze mu naplníte jeho potřebu být v kontaktu. Naopak, bude-li v noci cítit tělo maminky, její tep a dech, bude klidnější a jistější. Vy máte miminko pod kontrolou. Můžete ho nakojit, aniž by jste vstávala a lépe se vyspíte. Společné spaní je praktické, podporuje laktaci, vztah matka-dítě, když jsou miminka nemocná, o to víc, by měla být u maminky, aby se zotavila. Nejlepším lékem proti neduhům a nespokojenosti miminek je kontakt kůži na kůži.
Čas po porodu, čas jen pro vás dva
Součástí rodinné historie bývalo, že rodička po porodu, zůstávala s miminkem v posteli. Ženy z rodu, z vesnice jí pak vařily, pečovaly o ni a ona mohla být jen a jen pro své miminko. Maminka měla čas se s novorozence sžít a dát se po porodu dohromady. A miminko také, vždyť porod byl také pro něho náročnou událostí, říká se, že je to první krize života. Dejte si čas. Vyplatí se.
Jakýkoli režim na začátku sžívání se s miminkem je těžké roubovat životní rytmus miminka. Zatím ho poznáváte a měla by jste ho respektovat. Po porodu je dobré se zastavit a být jen a jen s miminkem. Jsou to neopakovatelné zážitky, které se vryjí do paměti jak miminku, tak vám. Šestinedělí, šest neděl, vynechte práci, touhu po výkonu a zkuste se zastavit u malé bytůstky, život se zpomalí, začnete vnímat detaily společného vztahu a lépe vnímat signály miminka. Domácnost, práce, mohou jít na chvíli stranou. Trochu si pomůžete nošením miminka v šátku, protože máte volné ruce a miminko své potřeby, To se vyplatí u hodně plačtivých miminek. Dnes si nedopřejeme čas na zaléčení nemocí, musíme pracovat a fungovat, ať se děje cokoliv. Ale výkon je první touha, kterou by jste s narozením miminka měli opustit. Narození miminka, vás uvede do jiné časové dimenze. Čas se zpomalí. Když ho využijete na začátku, pokračování již půjde samo.
Kojit dle potřeb miminka
Jednou ze součástí ,,režimu“ je režim jídla, který jsme v pohotovosti ochotni novorozenci nalajnovat. Lajnujte až po prvním roce života dítěte. Do té doby kojení dle potřeb. Toto doporučení koresponduje s poznatky z anatomie a fyziologie kojení. Miminka si vezmou přesně tolik mlíčka, kolik zrovna potřebují. Proteče žaludkem a tělíčko miminka ho rovnou začne zpracovávat. Novorozence by měl papat přes den cca 10 – 12x. Po málu, ale často. K prsu pak přichází klidnější, jistější, v klidu si vypije menší dávku, než kdyby muselo čekat na časový interval. Pije zhruba 30 – 45 minut. Pijí-li miminka s delší časovou prodlevou, jsou u prsa hltavá, a s mlíčkem polykají vzduch a vy můžete být více nejistá a nervózní, už aby se přisál, jen aby se zadařilo. V mateřském mléce je enzym, který zastaví potřebu sání z prsu ve chvíli, kdy je tělíčko dostatečně napapané. A miminko prso nechce. Umělé mléko tento enzym nemá, tak je možné, že jím se může miminko přepít, ale mlékem od maminky se nepřepije. Ani by jste nevěřili, kolik máme předsudků a mylných interpretací v souvislosti s kojením.
Přebalování a koupání
Přebalování po, anebo před kojením? Každé miminko je jiné. Jedno se probudí a je okamžitě hladové. A teď musí čekat, než se přebalí. Tak nesnesitelně dlouhá doba čekání, frustrace… Maminka přebaluje, miminko pláče, maminka je nervózní. Jdou kojit, oba vyřízení. Přiložení miminka se nedaří. Jiné miminko je spokojené, než procedura přebalování skončí a na prso jde klidné. V podstatě je to úplně jedno, kdy miminko přebalíte. Miminka, která po kojení ublinkávají, není radno přebalit po kojení, anebo chvíli počkáte. Jiní novorozenci se zase během kojení pokakají a přebalit musíte. Prostě každé miminko je jiné, má jiný temperament, jinak nastavené rytmy. Maminky říkají, že je jim líto malého probudit na přebalování, když usnulo po kojení. Otázka je pak, jak dalece vadí, když ho hned nepřebalíte a počkáte hodinku, než se probudí. Pokavaď jste ho nenechali spát 3, 4 hodiny, kdy by byla asi plenka naditá, ale jen dvě, jednu hodinku, když se do papalo při minulém kojení, tak o co jde? Kojení novorozence má být 12X za 24 hodin a přebalených plen 8. Tak že každé kojení nemusíte přebalovat. To mi říkají počty, ale vy si dělejte jak vnímáte, že je pro vás dva nejlepší.