Proč raději nepoužívat dudlík

  Když miminko pláče, ne a ne ho uklidnit, první, co nás napadne, je dudlík. A dudlík zafunguje. Miminko začne dudat, je klidné. Hurá. Někdy situace tak tíživá pro rodiče, že dudlík je opravdu vysvobození. To je pak dobré se ptát, proč potřebujeme dudlík, abychom miminko uklidnili, je tu něco, co ho činí tak podrážděným? Respektujeme jeho potřeby a rytmy, tak jak je má nastavené. Jsme vnímaví a jistí v tom, co s miminkem děláme, jak o něho pečujeme? Právě nejistota rodičů může být příčinou nadměrné plačtivosti. Je dobré si to to přiznat, ano nejsme si jistí, zda máme miminko nosit tak či onak, zda je po kojení najedené, nejde to změřit a dnes je jisté, to co je vidět, když ne, tak o co se máte opřít? O spokojenost miminka ne, protože je stále nespokojené a dostáváte se do začarovaného kruhu.

Mysleme na důsledky v budoucnosti již nyní v přítomnosti

Ale jak praví paní doktorka Prekopová, která popsala a rozšířila koncept empatické výchovy ,,Růst lásky v rodině“ je nutné myslet na následky výchovných metod, které volíme nyní, jaký budou mít vliv do budoucna. Pokud jednou přijmeme náhradní jistotu za vztah, dítě se naučí vyhledávat náhradní jistotu a tou je nyní dudlík, pak to bude lahvička, a později lahev, jídlo, sladké. Prostě když je mi zle, nasytím své potřeby jídlem, přemírou jídla místo toho, abych šla sdílet své trápení do vztahu se svými rodiči, s partnerem či kamarády. Náhradní jistota uklidní okamžitě, ale vhání nás do pocitů osamocení.

V případě dudlíku je to jasné. Dudlík je šidítko. Dává dítěti pocit jistoty a bezpečí, tím, že dudá. Může se spolehnout na očekávané, a očekávané si vytváří sám dudáním. Zažila jsem miminko v šátku, které plakalo, propínalo se do luku, a když  dostalo dudlík, spočinulo v klidu u maminky v šátku. Někdy je těžké lpět na své pravdě. Ale když si ji uvědomíme, můžeme situaci využít a postupně s ní pracovat a odbourávat to, co do života nemá patřit.

Teplá náruč rodičů, kontakt a rytmus života proti studenému silikonu

Pokud dítě pláče v náručí jisté matky, otce, je vše v pořádku, vypláče se, maminka ho opečuje, nic mu nechybí, je pouze mrzuté. Pak je dobré hledat příčinu, proč je miminko mrzuté, podrážděné. Co se děje? Je snad maminka nejistá, podrážděná? Je dostatečně najedené? Vnikají obavy z nedostatku mléka.

A v důsledku dudlíku jsou tyto obavy často oprávněné právem. Dudlík není pouze zdrojem rytmu, ale také dokáže přimět miminko, aby oddálilo potřebu kojení. Tak například, když vám řeknou v nemocnici, kojte á tři hodiny. Uběhlo hodinu a půl po kojení a miminko se hlásí, že by si dalo zase, dostane dudlík. Některá miminka tím opravdu ukonejšíte a usnou. Ale důsledek je, že se takto dlouhodobě snižuje laktace, a pak je miminko více a více nespokojené. Po kojení, pořád hledá, dudlík přestává působit.

Dudlík dává rytmus. Rytmus dává novorozenci a kojenci také vaše chůze, když miminko chováte. Někdy je pohodlnější dát dítěti dudlík, aby bylo klidné a vy aby jste měli volné ruce. Maminky říkají, no jo když já bych ho musela pořád nosit. Ano. Protože nošení, houpavá chůze, rytmus srdíčka maminky, děti potřebují vnímat. Také kontakt je jednou ze základních potřeb novorozence a kojence. Když mu rytmus nevytváří rodič, musí si ho začít vytvářet samo.  Miminkda často pláčou právě po kontaktu, a na místo láskyplného obětí dostávají silikonový dudlík.

Dudlík jako narušitel sacího reflexu kojence  

Sací reflex je velmi složitá souhra mnoha svalů v oblasti jazyka a obličeje, pomocí nimž efektivně stimuluje prsa maminky, aby se vytvářelo mléko a jeho tok byl tak silný, jak miminko potřebuje. Dudáním dudlíku, používáním kloboučku, a nebo lahviček může být dítě zmatené, najednou, jako by zapomnělo, jak sací pohyby vykonávat, pletou se mu se sáním z lahve či dudáním. Můžete takto popletené miminka vidět například, když se snaží přisát. Chvíli hledá, sledujete hledací pohyby hlavičkou, snaží se uchopit prso, ale …. Zastaví se, pustí, tápe, neví, co má s prsem dělat. K prsu se přisává na dvorec pod tlakem, kdežto dudlík, a lahvičku vcucne do pusinky. Občas se tak miminka kojená přes klobouček snaží také přisát na prso. Tam je důležité dbát na to, aby při přikládání otevírala pusinku dokořán.

Zkuste si sát jako miminko a pochopíte

Sami si zkuste sát jako miminko, hladit jazykem ukazováček v ústech a pak sát jako z lahve. Úplně jiné pohyby dolní čelisti, souhra odlišných svalů obličeje a jazyka. Pro dospělého pohoda, ale pro novorozence to může být vysoká škola výživy.   Pokud se miminko chová u prsu zmateně, je dobré dudlíky všeho druhu vynechat. Miminka u prsu také mohou náhle vydávat mlaskavé pohyby, jako by si vzpoměli na dudání.

Dítě si musí opět zafixovat souhru mnoha svalů, aby bylo sání opravdu efektivní a také aby podpořilo tvorbu mléka, protože malý odběr, rovná se malá produkce. A ta je jednou z cest ke snížení laktace.

Hodně popletená miminka, která neumí sát z prsu lze naučit opět správnou techniku sání pomocí krmení stříkačkou o prstě, použitím tzv. ,,savčí“ vertikální polohy při kojení, kontaktem kůže na kůži a stimulací bradičky jemnou masáží, protože právě tam jsou reflexní bodíky, které spouští sací reflex, společně s bodem na horním patře, který bývá stimulován bradavkou.

Dokrm stříkačkou po prstu  jako cesta k náravě

Je-li miminko opravdu naštvané, kojení nejde a vy jste nejistá, nervózní, je dobré krmit miminko stříkačku po prstě. Vložíte malíček bříškem nahoru na horní patro maminka, kde je bod, jehož stimulací se spouští sací reflex. Miminko začne hladit jazýčkem vás malíček a když zastaví, vstříknete kapku mléka, ne moc, aby nebyl proud ze stříkačky rychlejší, jak z prsu, když se malý uklidní, můžete ho zkoušet přendávat na prso. Pomalu, postupně a v klidu. Nic neztrácíte, pokud odsáváte mléko, je vše v pohodě. Miminko se správnou techniku sání opět naučí.  Nedávno jsem navštívila mimiko, které i ten prst dudlalo jako dudlík, protože bylo do té chvíle zvyklé sát z kloboučku. A naučilo se.

Miminko lze krásně ukonejšit kontaktem, chováním, nošením v šátku, anebo prsem. Sání z prsu není jen a pouze pro příjem potravy, ale je to také komunikace mezi matkou a dítětem. Miminko, když je mu ouvej, je utišeno v náručí maminky a učí se do života, že ve vztahu lze sdílet trápení, je mu pomoženo, a nemusí se uchylovat k samotě, k lahvím, různým závislostem. Zažívá, že i když je mu ouvej, je maminka s ním. Konejší ho, je silná, dokáže být s ním, i když má trápení.

Kloboučky mají v podstatě stejný efekt, jako dudlík. Ale přes kloboučky se někdy stává, že se přirozeně snižuje laktace, protože sání z prsou není tak, jak to nastavila paní příroda. Někdy kojení přes kloboučky ale dává mamince alespoň nějakou důvěru, pocit jistoty, že miminko nakojí, je dobré jej zachovat a s převáděním na prso počkat, až se bude cítit připravená. Ne vždy je tolik síli, aby maminka zvládla plačící miminko a snažila se ho právě učit na přirozené sání z prsu, někdy to ani nejde. Jako například u vpáčených či plochých bradavek, kdy se musí nejprve zformovat, aby se mohlo miminko bez potíží nakojit.

Každé miminko reaguje jinak, každý jsme jiný, jedinečný

Každá maminka disponuje jinou mírou jistoty, odhodlanosti a síly a každé miminko se umí jinak naučit nové a zachovat staré. Proto ne každé miminko kloboučky a dudlík zmate, a ne každá maminka kvůli kloboučkům přijde o mléko. Vše je individuální, a když nastane problém, je dobré v tu chvíli řešit, zda se zabavit silikonů, či nikoliv. Zda situaci zvládnete bez nich, v kontaktu a laskavém sepětí, nebo vám ještě na chviličku pomohou. Ale vždy vnímejte vaše miminko, jak je spokojené, jak se mu daří přisát. A zda to lze i s tím, aby jste byly pro sebe jen vy dva, bez dalších pomůcek a náhražek.