Terapie pevným objetím 

podle etiky PhDr. Jiřiny Prekopové

TPO je jednou z forem zpracování emocí, které nelze pojmout slovy. Lze takto zpracovat také lehčí traumata. Je rodinou terapií. Lze s její pomocí narovnat vztahy s vlastními rodiči a posílit se tak v rodičovské roli. Uvolnit se, a stát se volným pro vztah s partnerem a s vlastními dětmi. Být volný od negativních emocí z dětství, které v sobě nosíte, nenaplněných očekávání ve vztahu s vlastními rodiči.  

Pro koho je TPO urečena

TPO  je určena pro lidi spjaté osudem v rodinné pouto, prožitím bezmezné lásky.  Tedy zejména pro rodiče a děti (v jakémkoli věku) a partnery v dlouhodobém vztahu. Věkové omezení neexistuje. Dokonce může dojít ke smíření s již zemřelým člověkem (za pomoci vizualizace v náručí zvoleného zástupce).

Pevné objetí dětí musí být činěno pouze mezi rodiči a dětmi, protože jeho výsledkem je obnova sepětí,  a důvěry dítěte ve svou matku či otce, opětné navázání silného pouta, které je pouze mezi dětmi a rodiči.

Není žádoucí, aby se dítě takto napojilo na učitelku, protože s ní kontakt dříve či později bude přerušen a dojde k traumatizaci ze ztráty.

 Ač jsou proti TPO negativní ohlasy hlavně pro TPO rodič dítě.  Pravdou je, že dítě přichází do terapie až nakonec, pokud vůbec. Ve chvíli, kdy se posílí máma s tátou. Narovnají vztahy se svými rodiči, vyladí komunikaci, získají potřebnou sílu a sebejistotou do své role rodiče, nežádoucí chování dítěte se mnohdy samo srovná.

Děti reagují na to, když máma s tátou nejsou sami či spolu v manželství v pohodě. Proto také aplikuji TPO především s dospělými klienty. Často přicházejí rodiče s dětmi, že jim TPO někdo poradil, ale vždy se spolupráce otočí právě k vyladění vztahů rodičů s vlastními rodiči, manželské spory a děti se v terapii objeví jen jednou dvakrát, abychom vyladili vzájemnou komunikaci, ne k TPO.

Jak terapeutické procesy v TPO pomáhají:

  • zpracovat negativní zážitky a emoce z dětství 
  • narovnat vztah s vlastními rodiči 
  • získáte schopnost se vymezit v komunikaci vůči manipulaci, nejistotě a jste ve výchově ale i při stanovení svých požadavků důslední a pevní a zároveň ematičtí
  • získat sebejistotu při držení hranice a řádu, které předkládáte dětem 
  • emoce, které jsou ve vztahu přenesené z rodičů na potomky, manžela se vyčistí, najednou nemáte vztek na protějšek, na děti a vlastně nevíte proč vás tak zlobil, vztekal. Emoce nepatřili jemu ale jednomu z rodičů. 
  • zpracováním vlastních emocí se emoce ostatních stávají čitelnější, jste více nad věcí, máte odstup, spíše dětem, partnerovi, rodičům porozumíte. Emoce přestanou vyhrávat nad vůlí a rozumem. 
  • získáte větší klid, sebejistotu a uklidní se také děti, komunikace s manželem se pročistí, najedou jako by jste k sobě našli opět cestu. Ne nadarmo se smíření mezi manželi nazývá ,,obnovení svatebního slibu". 
  • Pokud objímáte dítě, jste k pevnému objetí připravení věříte, že je to správné, dítě má možnost dát své matce, otci najevo emoce, vztek, zlost, bolest a současně pocítit porozumění, i když vyjadřuje svůj nesouhlas. Vzájemný vztah rodič dítě se pročistí a opět mohou být  ve vzájemném sepětí.  Již není mezi nimi vztek, hostilita, z níž pramení větší neposlušnost a vzdor. Dítě je pak volné ke hře a poznávání světa kolem sebe.

 

Stupně pevného objetí

  1. stupeň pohled z očí do očí, je dobré, když se držíte alespoň za ruce. Tím se otevírá další cesta komunikace skrze tělesný kontakt. Konfrontace emaptickou komunikací, s porozuměním, soustředěnou pozorností a vnímáním situace v širším kontextu.
  2. stupeň je držení za ramena, v těsném kontaktu ale ne v pevném objetí, není mezi vámi, dítkem, manželem, útěková tendence. Vůlí spolu dokážete setrvat i přes konflikt mezi vámi. 
  3. stupeň je pevné objetí, které je silní, tak jak je silná útěková tendence. Komunikační cesta skrze tělesný kontakt Vám dává možnost se více vzájemně se vcítit jeden do druhého. Pokud je tendence utéct, emoce vzteku nás vede k útku, ne vůle či rozum. Když vidíme rudě a děláme rozhodnutí pod vlivem emocí, často jich posléze litujeme. TPO je cesta, kdy se můžeme vzájemně domluvit, že si toto nedovolíme a když jednoho z nás opanují krokodýli, emoce vzteku, a touhy utéct, druhý ho obejme a zůstanou spolu, dokud se nesmíří. To je pevné objetí jako životní styl bez přítomnosti terapeuta.

Kontraindikace 

  • když je člověku bytostně  tělesný kontakt
  • TPO by se nemělo použít jako výchovný prostředek k poslušnosti, to je pak lámání vůle 
  • chronicky afektivní ambivalence objímajícího rodiče (ani "ano" ani "ne"). Zkrátka nevěříte-li TPO, sobě, že to zvládnete, raději neobjímat, jsou i jiné cesty, jak vyčistit vzájemný vztah.
  • je-li jeden z rodičů proti TPO, přičemž oba dva mají opatrovnická práva (dítě rozkolem mezi rodiči znejistí)
  • pokud objímající rodič narušuje pořádek v rodinném systému
  • v případě výskytu psychózy či těžké hraniční poruchy osobnosti by TPO duševní stav mohlo zhoršit. 
  • v případě sexuálního zneužívání ze strany rodiče, a nebo trestání bytím který chce dítě pevně objímat, jeho náruč pak není náruč bezpečná, milující a dítě se v ní nemůže cítit bezpečné

Procesy v terapii pevným objetím

Proces usmíření s matkou, s otcem

TPO usmíření přímo s matkou a nebo s otcem může proběhnout

  • v přítomnosti rodiče v případě, že se chce procesu v TPO účastnit a pokud nemáte pocit, že by jste měli svou matku, či otce chránit, pak by jste nebyli otevření
  • nebo bez jeho přítomnosti pod vizualizací, kdy Vám pevnou schránku, pocit bezpečí zajistí kooterapeut a nebo Vám blízká osoba, před níž nemáte ostych se otevřít

Efekt procesu smíření s rodiči

Proces usmíření s rodičem Vám dá novou sílu. Zbavíte se tíhy emocí, které ve vztahu s matkou či s otcem nesete, s kterými žijete a které v některých situacích rády vyplouvají navenek a ovládají Vaše, chování. V procesu TPO jdete do bolesti ve vztahu se svým rodičem. Terapeut Vás vede do dětství, kde se  se svým rodičem konfrontujete. Cestou narážíte na emoce, kterým se v životě vyhýbáte, a které Vás tíží, které často ovládají Vaše jednání, aniž by jste si to přáli. Cesta se vyplatí, protože během ní se zbavíte pocitů vzteku, bolesti.

Mnohé z nich ventilujeme během procesu usmíření a zároveň se vymezíte. Najednou je Váš život ten důležitý, vy jste tu pro svou budoucnost, pro své děti, již nemusíte nést bolest svých rodičů. Můžete stát čelem ke své současné rodině, ke své ženě, muži, ke svým dětem. Osud rodičů je jejich. Ne Váš. Můžete si konečně vymezit vůči jejich požadavkům s respektem a s porozuměním k jejich osudu, ale s vědomím svých povinností vůči vlastnímu životu a svým dětem.  Teď s láskou a úctou dokážete říci ,,to je můj život, a já si ho zařídím jak uznám za vhodné, děkuji za to co jsi mi dal, ale více nepotřebuji"

 Z mé vlastní zkušenosti usmíření  jsem po procesu s otcem pod vizualizací cítila velkou úlevu, spadl ze mně obrovský kámen, po smíření s matkou jsem zase přestala cítit vztek vůči manželovi a dceři, který byl často příčinou  konfliktů a neadekvátního jednání z mé strany.

Jak proce smíření s rodiči probíhá

Proces usmíření probíhá tak, že si lehnete na pohovku a koterapeut Vám vytvoří pevnou schránku, pocit jistoty a bezpečí, tím že Vás zalehne. Pro někoho může být toto překážkou, což je jednou z kontraindikací procesu v TPO.  Proces lze vést také jako prostou vizulizaci, kdy se uvelebíte, zachumláte do deky a terapeut Vás provede třemi kroky procesu smíření. Jeho efekt však není tak hluboký.

V procesu TPO Vás terapeut vede do klidu, pohodlí, k uvolnění. Musíte si rozhodnout, zda chcete do TPO jít. Pokud ano, upozorní Vás terapeut, že když půjdeme do prvního kroku, nepřestaneme v půli.

Ukončení procesu v půli prvního kroku by znamenalo otevření bolesti a nezaléčení. Bylo by vám hůř, než před začátkem. Proto se Vás terapeut těsně před začátkem prvního kroku ještě zeptá, zda chcete pokračovat.

Pokud však proběhne proces usmíření, jak má být, dojdete k velké úlevě.

  1. Krok je  cestou do Vašeho dětství, kdy Vám s maminkou a nebo s tatínkem bylo nejvíce ouvej. Terapeut Vás ve vizualizaci vede k rodiči v letech, kdy Vám bylo 4, 6 , 8 či 10 let, kdy se najdete. Cestou se vyplavují emoce, které ač necítíte, neuvědomujete si je v běžném životě, vás přesto tíží, brzdí v rozvoji a ovlivňují vaše jednání. V prvním kroku jde o konfrontaci s rodiči. Terapet vás vede, aby jste jim pověděli v první osobě, jak vám bylo, jak jste se cítili a co jste potřebovali. Tento krok je nejtěžší. A vedení terapeuta je více či méně direktivní. Rodič Vás musí ve vizualizaci vnímat. Konfrontací a smířením tento krok končí.
  2. Krok je cestou do dětství Vašeho rodiče, kdy jdete jako dospělý muž, dospělá žena za svým rodičem do jeho dětství. Ve vizualizaci, vnímáte, vidíte bolest svého rodiče. Bolest jeho dětství. Tento obraz je dobré si uchovat pro pochopení a vymezení v pozdější interakci.
  3. Krok je cesta dospělého za svým rodičem tady a teď. Kde nyní je. Doma, v práci, pokud již zemřel, můžete za ním jít do nebe a poděkovat mu za to, co Vám v životě dal.

První krok je o zaléčení dítěte v nás, o emocích, vymezení se,druhý krok vede k rozumu, k pochopení. Tyto dva první kroky  dají pocítit vědomí, že vám máma či táta,  dal opravdu to co mohl, víc nešlo, nedokázal, protože sám nedostal, co potřeboval. Neuměl být lepším rodičem, jakého bychom si přáli. A přijímáme ho takového jaký je bez pocitu dluhu. Přestáváme cítit touhu po jeho uznání, lásce, přijetí. Víme, že tak činil, jak to jen šlo.

Často k témuž závěru dojdeme rozumem a máme pocit, že jsem smíření. Ne vždy tomu však opravdu je také na úrovni emocí, kdy v sobě neseme negativní emoce ze vztahu, jsou jako balvany, které táhneme s sebou a které náš občas stahují dolů. Emoce jak v útrobách sopky čekají na svou jiskru. V TPO  se právě tyto emoce zpracují a na jejich místo může proudit pocit lásky a otevřenost k budoucnosti na místo vracení se do minulosti a touze po zplacení dluhů rodiče vůči dítěti.

  Ve třetím kroku jdeme za svým rodičem tam, kde nyní je. Ve svém domě, na zahradě a nebo v nebi, jeli již po smrti. Můžete za to, co jste od mámy či táty dostali poděkovat. Lze mu obrazně předat břemena minulých křivd a tragédií, která již nechcete nést, která Vám nepatří, která patří předků. S úctou a láskou je odmítnete. Máte na to právo. Tato břemena  vyplynou často již během terapeuticko-anamnestického  rozhovoru nad rodokmenem.

Součástí poradenství a terapie PO jsou individuální rodinné konstelace pomocí kamenů či lístečků na zemi. 

Proces usmíření s rodiči není proces odpuštění. Neodpouštíme, ale přijímáme situaci, život  a osud svých rodičů, svého rodinného systému takový, jaký je. Docházíme k pochopením širších souvislostí situací a vztahů rodinného systému, dojdeme k pochopení, k přijetí a zpracování negativních emocí, které nás tíží a vedou často naše kroky v současnosti.  

 

Dalšími procesy v TPO jsou 

Manželské usmíření

Tak jako ostatní procesy v TPO, tak také proces usmíření mezi manželi, partnery respektuje dříve uznávané a ctěné tradice a rituály rodiny, které pracují s rodinou. Proces usmíření mezi manželi je znovuobnovení manželského slibu. Formy smíření mezi manželi"

  • na živo, kdy se muž a žena v pevném objetí konfrontují pod vedením terapeuta
  • pod vizualizací, partnera, který se nechce či nemůže  účastnit terapie, nahradí koterapeut, který vám vytvoří pevnou schránku jako v prvním kroku.

Oplakání zemřelého 

Terapie poporodních zážitků 

TPO rodič dítě