Logické tresty ve výchově

Logické tresty. Oč se jedná? Je to trest vycházející logicky z přečinu, z nežádoucího chování. 

Pokud dítě v obchodě ukradne čokoládu a vy na to přijdete, půjde s Vámi, a osobně ji vrátí.

Když dítě hází hračkami a hračka se rozbije, je rovnou potrestáno, pokud mu nekoupíte novou. Pokud ano, ukazujete dětem, o co jde? Prostě se koupí nová a tak se o ni nemusím tak bát.

Bourat autem do stěny ne. A pokud budeš bourat, vezmu ti auto. Kdyby boural tatínek, také mu vezmou řidičák a také si už nezajezdí.

Potomek rozlije sklenici s vodou. Logickým trestem je, že to uklidní. Můžeme dítku dle věku a dovedností dopomoci, ale hlavní iniciativa je na něm. To že si nepořádek po sobě uklidí, a ví, že pokud to tak bude pokaždé, učí se zážitkem. Poučí se z vlastní chyby a není shazován výčitkami typu,,Podívej jak jsi nešikovný“ ,,Pořád abych  po tobě uklízela, jdi si hrát do pokoje.“

Rozbije- li dítko hračku, něco v domácnosti, mělo by to zaplatit z kapesného alespoň symbolicky. Je důležité brát také to, zda dítě rozbilo schválně a nebo v důsledku nemotornosti. Jsou děti, které jsou více či méně šikovné. Proto hlavně vnímejme kompetence vašich dětí.

Častou otázkou rodičů jsou situace u silnice. Brát dítě za ruku, když nechce?   Za ruku a nebo ne za ruku? Mnohé děti odmítají chodit za ruku. A zároveň jsou neklidné, mají tendence vběhnout pod auto, rodiče je musí neustále hlídat a být ve střehu, co kdyby. Pak jsou vyčerpaní, unavení. Někdy i naštvaní, jaké ty děti jsou zlobivé a svéhlavé. Píši hlavně o dvouletých a tříletých batolátkách. Které mají svou hlavu ale zatím nedokáží plně a vždy zhodnotit důsledky svého jednání a tak se může snadno stát, že dvakrát do silnice nevběhne, ale po třetí ano, protože například uprostřed silnice něco leží. Od toho jsou tu zatím rodiče a proto, ti dávají hranice.

Dětem dáváme na výběr ze dvou variant

Můžeme zůstat u silnice.  Je možné dát předem dané pravidlo. Jdeme-li kolem silnice, držíme se za ruce. Pokud budeme důslední, s druhým rodičem jednotní, a čitelní, děti si zvyknou, že chodí podél silnice za ruku. Mnozí také u silnice automaticky nabízí ruku ,,za ruku jdeme“. Děti přijímají, co jim předkládáme. Potřebují naše vedení. A to když je jasné, čitelné a pevné, dává jim pocit svobody v mezích hranice a dává jim pocit jistoty a bezpečí.

Batole může občas spadnout do vzdoru, ,, ne za ruku, neci“…  A pláč. Pokud je domluva možná. Lze dát na výběr, buďto jdeme za ruku a nebo stojíme. Může si vybrat. Ale pokud spěcháte a právě nejdete někam, kam se dítě těší,  na co ho nalákat, třeba do hračkářství, na návštěvu, na zmrzlinu, do centra na aktivitu, je lepší dítko vzít do náruče a jít.

A když stejně nechce? Už nechce vůbec nic? Tak ale vy chcete, a vy máte domluvený plán, který je dán a prostě se jde. Děti žijí přítomným okamžikem. A jejich rozhodování je často na základě momentálních emocionálních stavů.

Dítě by mělo dostat zprávu, jak působí jeho chování na druhé

Zlobí u stolu při jídle

Když dítě dělá něco, co by nemělo a ruší tím ostatní, je možné mu dát na výběr. ,,Buďto přestaneš bubnovat do talíře a budeš tu s námi jíst, anebo si jdi dělat rachot do pokojíčku.  Rušíš nás u jídla.“Ale přijde o jídlo. To je logický důsledek jeho rozhodnutí.  Další jídlo je svačina. Také Vás napadá, a proč bych mu nemohl/a dát najíst za hodinku? Když bude mít hlad. Proč ne?

Protože pokud to uděláte, dáte mu zelenou, mohu si jíst kdy chci. Hranice určuji já. Ale na to dítě nemá dostatek kompetencí, on se potřebuje opřít o vás, přijímat řád světa a života kolem sebe, ne ho utvářet.

Můžete však namítnout, že vaše dítě by se takhle nenajedlo. Pak je na Vašem uvážení, zda využít tohoto logického důsledku.

Ale dítě může být již přejedeno sladkostmi a nebo mu jídlo nechutná, také to tak může být. A je dobré se pídit, po tom, proč se chová u jídla nevhodně. Sedíme u stolu již dlouho?

Ale asi většinou před trestem, použijeme všechny možné formy odměn a motivací, aby se dítko v klidu a dostatečně najedlo. Tak že jedněm rodičům může pomoci, že dítě dvakrát či třikrát nechají jít do pokojíku, ať si dělá hluk jinde, ale pak se nenaobědvá. Dítě pochopí, zažije, že to myslíte vážně a může se příště opět rozhodnout, ale již zažilo, že když půjde od stolu nyní, bude mít až následující jídlo a mezitím nic.

Logickým důsledkem pěstujeme pocti zodpovědnosti školáků

Neobléká se, pospícháte na autobus, aby jste stihli aktivitu. Přijdete pozdě. Potomek o ni přijde. Jiný autobus nejede. Školák již nese určitou část zodpovědnosti za své povinnosti, a tak pozdní příchod může být cenným zážitkem, který ho naučí se ráno včas vypravit do školy za pomoci maminky, ale ne pod taktovkou maminky.  Dítě by mělo přijmout zodpovědnost za včasný příchod do školy.

Když ji nese matka, dítě se stále cítí jen komandováno. Je to zážitek, co nakonec dítě vychovává a naše důslednost, nechat dítěti prožít důsledky jeho chování. Hodil kluk hračkou, rozbil ji, nebudeme kupovat novou. Je po ní.  Ale je tu otázka pro vnímavého rodiče, proč hází hračkou? Nudí se? Má zlost? Nejde mu něco? S tím se dá pracovat. U hodně malých dětí se pak nedá dělat často nic jiného, než-li je prostě obléknout a jít. Ještě můžete dát na výběr. Buďto tě teď obléknu já a jdeme, anebo se oblékneš sám. A akce. Děti někdy oddalováním vedou, získávají čas, nechtějí ven, nechtějí s oblékat. Ale ten, kdo vede, je dospělý rodič malých dětí.

Předem dojednaná pravidla s konkrétním trestem,

který vychází z podstaty přečinu.  Ten se dá také aplikovat bez emocí vzteku. Není to výraz vaší zlosti, ale důsledné lpění na dané domluvě.  Domluvili jste se s dítkem, že když bude   narážet motorkou do zdi, uklidíte ji. A při dalším prohřešku tak učiníte. Každé další debatování, vysvětlování smlouvání je jen protahování, které Vás nakonec vyčerpá více, jak chvilka vztekání vašeho potomka.

Pokud budeš bít děti na hřišti. Odejdeme.  Před tím, však vždy zvažte, proč dítě bije ostatní. Je to naučené chování, přímá agrese? Odejít.  Má za to, že je to normální? Neovládl vztek, protože druhé dítě zkouší jeho trpělivost? V této situaci lze dítě naučit jiným způsobům řešení situace. Zavolat maminku, vzít si hračku zpět, jak budete v danou chvíli cítit, že by mohlo Vaše dítě situaci řešit jinak a nebo vy se postavíte za něj.

Ale co když nás ve snaze k efektivní výchově přemáhají emoce? Stále a stále jsou vztek a ostrá slova rychlejší, jak rozum, který nám pomáhá být nad věcí. Tak zde je pro Vás článeček ze Emoce do výchovy patří.

Přeji Vám mnoho radosti a krásných chvil s dětmi