TPO podle etiky PhDr. Jiřiny Prekopové je jednou z forem zpracování emocí, které nelze pojmout slovy. Je rodinou systemickou terapií. Lze s její pomocí narovnat vztahy s vlastními rodiči a posílit se tak v rodičovské roli, vymezit se a být důsledný v tom, co požadujete. Uvolnit se, a stát se volným pro vztah s partnerem a s vlastními dětmi, pro svou kariéru, zájmy. Prostě pro život tady a teď. Být volný od negativních emocí z dětství, které v sobě nosíte, nenaplněných očekávání ve vztahu s vlastními rodiči. Po procesu usmíření v TPO se vnitřní dítě v nás přestane obracet k rodičům, aby nám dali to, co nám dluží. Přijmeme situaci tak, jak je. Pochopíme, že rodiče nám dali to, co mohli, víc nedokázali, protože většinou také nedostali více.
V roce 2010 jsem dokončila výcvik v Terapii pevným objetím u PhDr. Jiřiny Prekopové (viz obrázek) a u PhDr. Jaroslava Šturmy. Čtyři roky praxe a teorie TPO mě obohatily jak osobně, tak profesně. Naučila jsem se vnímat a ctít rodinné řády. Výcvik podpořil mou schopnost empatie. Vnímat situaci v širším psychosociálním a ekonomickém kontextu, což se snoubí s profesí sociálního pedagoga, průvodce rodinnými vztahy a komunikací. Základem TPO je porozumění, vůle vědomě pěstovat vztahy a rozum, který, pokud sytíme informacemi toto vše podpoří. Rozjitřené emoce mohou bránit schopnosti empatie. Empatie je výsadou rozumu a spočívá ve schopnosti vnímat emoce, pochopit je a uchopit, aby ony neovládali nás, ale mi zvládali je. Pokud nás emoce ovládají nemůžeme být empatičtí. Jsme v bolesti a potřebujeme dosytit, ne získávat informace. V terapii je nutné tento moment vystihnout. Vnímáme své emoce, emoce svého partnera v komunikaci – dítě, muž, žena, rodiče, tchán, tchýně, šéf… Pokud je zpracujeme, můžeme jednat konstruktivně.
TPO je terapie zaměřená na rodinné vztahy. Je vhodnou cestou pro seberozvoj, posílení sebejistoty skrze zpracování nevyřešených křivd a konfliktů pramenících ze vztahu s matkou s otcem. Procesem usmíření v TPO dojdete ke zdrojům vnitřní síly tím, že se zbavíte kamenů emocionální bolesti. Jak na jednom z výcvikových setkání řekl Dr. Šturma ,,Pročišťujeme kanály lásky“. Tak aby mohla láska plynout tak jak má. Od rodičů k dětem. Pokud vyřešíte svůj vztah se svými rodiči, můžete zde být tady a teď pro své potomky, svého partnera.
Ve třetím výcvikovém roce paní doktorka Jiřina Prekopová započala preventivně výchovný edukační koncept pro rodiny s dětmi ,,Růst lásky v rodině“. Terapeuté TPO se tak mohli stát po ukončení semináře jeho lektory. Široký soubor pravidel pěstování rodinných vztahů tak, aby se konflikty řešili tady a teď, aby mohla v rodině proudit láska.
Naučí vás, jak ctít řády rodinných vztahů, pravidla empatické výchovy a komunikace, aby mezi námi nezůstávali bolavé emoce, které nás od sebe tak rády vzdalují a ženou nás od sebe k těšítkům moderní doby jako je TV, internet, nakupování, alkohol atd. Prostě preventivní koncept empatického rodičovství, který pomůže efektivní komunikací na základě vzájemného porozumění předejít samotné nutnosti jít do terapie pevným objetím proto, že naše konflikty přestali být přehledné a již je nepojmeme slovy.
Hádky se točí dokola, k ničemu se nedobereme a je nám spolu hůř a hůř. Tady již pomůže TPO a nebo zlatá střední cesta, rodinné konstelace. Jedno doplňuje druhé. Můžeme chodit na konstelace a nechat si stavět rodinu horem dolem, ale stejně jako by stále něco scházelo. Schází přímo zážitek smíření s vlastní matkou, s otcem. Tělo na tělo. Zážitek přijetí a sounáležitosti a zbavení se negativních emocionálních obručí, které nás táhnou k zemi.
Pro koho je TPO určena
TPO je určena pro lidi, kteří jsou osudem spjati. Jedná se zejména o rodinnou terapii. Mnoho rodičů se chce na TPO objednat, protože jejich dítko potřebuje pevné objetí. Ale takto terapie nefunguje.
TPO rodič dítě je posledním krokem v terpapii, kterému předchází systematická terapie rodičů. Když se narovnají vztahy rodičů s vlastními rodiči, ošetří své duševní rány, staré křivdy a najdou vnitřní zdroje potřebné pro jistotu ve své roli rodiče. Pak se chování dítěte samo napraví a již není nutné myslet na terapii pevným objetím rodič dítě.
TPO není určena pro rodiče, kteří chtějí napravit dítě, ale pro rodiče, kteří vnímají, že pocit jistoty a klidu potomků mají ve svých rukou právě oni a mohou jim být nápomocni při zpracování emocí. Aby to dokázali, musí se sami posílit. Zapracovat na sobě. Ne dát dítě do rukou terapeuta a čekat na zázrak.
Pevné objetí dětí musí probíhat mezi rodiči a dětmi, protože jeho výsledkem je obnova sepětí, vazby s matku, s otcem. Opětné navázání silného pouta, které je pouze mezi rodiči a dětmi. Není proto žádoucí, aby se dítě takto napojilo na učitelku, protože s ní kontakt dříve či později bude přerušen a dojde k traumatizaci ze ztráty.
Ač jsou proti TPO negativní ohlasy hlavně kvůli TPO rodič dítě, pravdou je že dítě přichází do terapie až nakonec, pokud vůbec. Ve chvíli, kdy se posílí máma s tátou, narovnají vztahy se svými rodiči, prarodiči, vyladí vzájemnou komunikaci, získají potřebnou sílu a sebejistotou v roli rodiče, pak se nežádoucí chování dítěte srovná tím, že dostává jistější, pevnější a přítomnější rodiče. Ze své vlastní zkušenosti i z praxe mohu potvrdit, že jak se posílí rodiče, často pouze a jen skrze uvědomění, zpracování emocí konstelacemi, je okamžitě patrná změna v chování dítěte.
Jak se vymezit bez pocitů lítosti, strachu a zlosti. V první osobě jednotného čísla mluvíme o tom, co ve vztahu cítíme, jak nám s partnerem je. Hovoříme spolu z očí do očí, tváří v tvář. Jdeme do vztahu se srdcem na dlani. Riskujeme, ale pokud mezi vámi proudí láska, partner ocení, když ho nebudeme hodnotit, shazovat, říkat, že zase udělala to či ono ale prostě a jednoduše povíme, jak se cítíme ,,mám pocit, že mě přehlížíš, když stále děláš…“. Naše pocity nejsou téma k diskusi. To jak se člověk cítí má své důvody.
Pod vizualizací bez přítomnosti rodiče, partnera pod vedením terapeuta
Na živo s přítomným rodičem, partnerem, rodičem pod vedením terapeuta
Pevné objetí jako životní styl – empatická výchova doma, tehdy, když rodiče cítí, že pevné objetí má smysl, vnímají ho jako cestu ke zpracování emocí, k porozumění a žijí život v souladu s řádem rodinných vztahů, kdy láska plyne od rodičů k dětem, ne naopak, kdy každý má v rodině své místo, je mu přiznáno, tak lze pevně objímat dítě, pokud ho však netrestáme bytím. Ruka, která bije, není ruka, která je láskyplnou jistotou v pevném objetí.